BODALKA+JANŽURKA-DÁMY DIVADLA+FILMU
| DÁMY ČESKÉHO DIVADLA |
Jiřina Bohdalová herečka |
| Věk: 91 Narození: 3. 5. 1931 , Praha, Československo |
 |
ŽivotopisJiřina Bohdalová se narodila roku 1931 v Praze. Studovala DAMU a poté začínala v pražském divadle ABC (s Janem Werichem). V roce 1967 začala působit v Divadle na Vinohradech. Jiřina Bohdalová patří mezi nejznámější a nejoblíbenější herečky v ČR. Proto bývá také pravidelně oceňována v anketě Týtý v kategorii nejoblíbenější herečka.
Kvůli zdravotním potížím si až do prázdnin vzala volno v divadle, ostatní práci ovšem Jiřina Bohdalová (91) úplně nezatracuje! Podle informací Blesku pokračuje třeba v natáčení svého pořadu pro ČT Hobby naší doby. Herečka se stále dává dohromady po problémech s naštípnutým obratlem a silné chřipce z loňského podzimu. Oba zdravotní problémy její tělo velmi vyčerpaly, a proto se v novém roce rozhodla pro pauzu v divadle. "Lékaři mi doporučili věnovat zbytek letošní sezony důkladné rekonvalescenci," oznámilaJiřina Bohdalová (91) je jednou z našich největších hvězd, a tak je jasné, že když má zdravotní problémy, všichni mají strach... Právě nedávno ji zdraví dost potrápilo, a tak všechny zajímá jediné - jak je na tom teď?S takovým zraněním jsou spojené velké bolesti, ale jelikož Jiřina Bohdalová je velká bojovnice, mohla být již minulý týden propuštěna do domácího léčení. Pokud se tak situace nezkomplikuje, mohla by Vánoce trávit s rodinou, což si samozřejmě moc přeje. "Už je to lepší, takže doufejme, že na Štědrý den to bude v pořádku," uvedla nyní Bohdalová v Showtime, který se jí dovolal. Představitelka Fany ze stejnojmenného filmu či Závisti z pohádky Nesmrtelná teta sice přiznává, že jí ještě není nejlépe, ale umí v tom najít i světlou stránku."Trochu mi to zkomplikovalo celej vánoční život. Ale za mě dělaj ostatní, takže to je příjemné," zavtipkovala herečka, která se naštěstí může spolehnout jak na dceru Simonu Stašovou (67), tak i na své vnuky Vojtu a Marka. Dosud vždy hýřila energií, a tak nezbývá doufat, že ji nemoc příliš nezbrzdí. "Pořád to ještě je na vyšší úrovni, než u mých vrstevníků," popsala svůj elán s nadějí, že se jí zase uleví.
|
| FILM |
|
| TELEVIZE |
|
| DIVADLO |
|
Iva Janžurová herečka |
| Věk: 81 Narození: 19. 5. 1941 , Žirovnice u Pelhřimova, |
 |
ŽivotopisIva Janžurová je známá česká herečka.
CENA THALIE Ocenění se dočkali například Iva Janžurová, Libuše Švormová, Jitka Molavcová, Jaroslav Satoranský, Alois Švehlík či Jan Kačer, přičemž cena pro mladého herce do 33 let v činohře skončila u Denisy Barešové. In memoriam Thálii dostali herečka Zdenka Procházková a její kolega Karel Urbánek. Sečteno a podtrženo, bylo to jiné, ale pěkné. Při 28. ročníku udělování Cen Thálie došlo k netypickému kroku a byli oceněni ti, kteří si sošku zasloužili za celoživotní mistrovství. Vyřešil se tím problém, který v SEDMIČCE před lety avizoval prezident Herecké asociace Ondřej Kepka. Ten si tehdy stěžoval, že je tolik herců, kteří by si čestnou trofej zasloužili, ale bohužel pro ně neměli prostor, poněvadž se cena za životní zásluhy udělovala pouze jedna do roka. Letos jich bylo jedenáct. Iva Janžurová (81) bezesporu patří mezi herecké legendy. Avšak zatímco ji diváci znají z filmového plátna spíše z komediálních rolí, v osobním životě jí často do smíchu nebylo. Například když si prošla drsným rozvodem či přišla o životní lásku. Někteří lidé tvrdí, že herci z dnešní mladé generace nejsou už tak dobří. Naštěstí je tu pořád hrstka těch, které lze považovat za skutečné legendy. Mezi takové bezpochyby patří i Iva Janžurová. Oceňovaná a stále obsazovaná herečka už v posledních letech prakticky odmítá poskytovat rozhovory do médií, nicméně její práce mluví za ni a zážitky z jejího života by vydaly na knihu. Kdo byl její osudovou láskou, jaký má vztah s Jiřinou Bohdalovou a komu nedokáže odpustit?
Oddaně zamilovaná Janžurová nikdy nebyla ženou, která by zběsile střídala partnery. V roce 1968 si po dvouměsíční známosti vzala kameramana Jana Eisnera. Manželství vydrželo jen půl roku a na drsný rozvod Iva nikdy nezapomene. Během rozvodu totiž musela úřadům doložit spoustu dokumentů ze svého soukromí a s Eisnerem na sebe veřejně kydali špínu. Není divu, že se Janžurová už nikdy do sňatku nehrnula. Osud ale herečce dopřál to, co jiní neprožijí za celý život. Obrovskou lásku našla v herci Stanislavu Remundovi. Byli spolu od sedmdesátých let a rozdělila je až hercova smrt v roce 2012. Patřili k nejstabilnějším párům českého showbyznysu, a přestože se nikdy nevzali, bezvýhradně a oddaně se milovali. Iva Remundovi porodila dvě dcery - Sabinu a Theodoru. Když byl později Stanislav nemocný, herečka o něj s láskou pečovala až do poslední chvíle. "Do konce života jsem připravena žít sama. Vyhovuje mi to. Žádný vztah už nechci," nechala se slyšet po jeho smrti na Frekvenci 1. V roce 2018 však přiznala, že je opět zamilovaná. Nechtěla ale prozradit, kdo je jejím vyvoleným. Jak to má s Bohdalkou? "Nikdy jsme se s Jiřinou blíže nespřátelily. Možná i proto, že máme odlišné povahy. Já jsem spíš introvert, zatímco ona dokáže přijít do společnosti a tryskat životními příhodami, které dovede dobře prodávat," vysvětlila, z jakého důvodu k sobě nenašly cestu. Dokonce se nechala slyšet, že Jiřině jednou vytkla, že na sebe veřejnosti příliš prozrazuje: "Už jsem ji i upozornila, že nemá být tak otevřená. Ona to odmítla, já myslím, že měla na mou radu dát." Avšak ačkoli spolu tyhle dvě nejspíš na kávičku nikdy nezajdou, vzájemně se respektují a ctí. Rok 1974 přinesl československé kinematografii oblíbenou hudební krimi komedii Drahé tety a já režiséra Zdeňka Podskalského (†70) v hlavních rolích s Jiřím Hrzánem (†41) a Ivou Janžurovou (81), která při natáčení nosila pod srdcem svou druhorozenou dceru Theodoru (49).Pro Ivu Janžurovou bylo obsazení Nataši Gollové vytouženým hereckým snem. Přála si zahrát si s touto legendární herečkou, jež jí byla vzorem, a byť byla tou dobou na mateřské dovolené s první dcerou Sabinou Remundovou, roli přijala. Během natáčení zjistila, že je podruhé v jiném stavu, ale zachovala se jako profesionálka a film dotočila. Produkce však nechtěla nic podcenit a pro všechny případy byla vždy v pohotovosti sanitka. Iva čekací pauzy při natáčení vyplňovala pletením či háčkováním, čímž byla pověstná. Tehdy si háčkovala šaty, a když je uviděla výtvarnice Irena Greifová, byla nadšená a šaty si nakonec ve filmu zahrály také. Je to už sedm let, co herečka Iva Janžurová podstoupila operaci srdce. Jednalo se o náhradu aortální chlopně, protože se jí její nedomykala. "Viděl jsem její rentgen a říkal si: Ježiš, to je strašný, jak ji můžou takhle nechat chodit s tou chlopní? To už ji měli dávno operovat," vzpomínal s úsměvem známý kardiolog Petr Neužil, jenž herečce operací zcela jistě prodloužil život a postupem času se z nich stali velcí přátelé. Snad právě proto se mu Iva nedávno svěřila s dalšími komplikacemi, jež ji provázejí již několik týdnů, a Neužil se rozhodl jednat. 19.07.2021 09:00, AUTOR: - MAR - | V médiích se čas od času o téměř každé známé osobnosti objeví nějaký nelichotivý článek. Chvilkový nával vzteku vystřídá mávnutí ruky, a jak rychle se článek objevil, tak rychle na něj zapomenou čtenáři i dotčené osobnosti. Iva Janžurová (80) je za svou dlouhou kariéru zvyklá na ledacos, jeden z článků jí ale v poslední době doslova hnul žlučí. Během tiskové konference Divadla Kalich k plánovanému Hvězdnému létu pod žižkovskou věží dostali novináři prostor pro rozhovory s herci. Iva Janžurová vždy ochotně a otevřeně odpovídá na otázky a považuje komunikaci s médii za součást své práce. Tentokrát se však raději před rozhovorem zeptala, zda redaktoři nejsou z časopisu Rytmus života. Co se jí tak dotklo? "Napsali o mně tak škaredý článek. V podstatě abych už toho nechala, že už tady obtěžuju," svěřila se SEDMIČCE Iva a neskrývala přitom své znechucení. "Na titulní stránce byl portrét a velkými písmeny, že je to se mnou špatné a pořád ještě horší," posteskla si. Článek, jenž útočil nejen na Ivu, ale i na její dcery Sabinu a Theodoru, prý vyzněl v jejich neprospěch. Jednalo se v něm o údajné problémy s pamětí Ivy Janžurové a psychické problémy, jimiž má herečka podle redakce časopisu trpět. Herečka je přitom v perfektní psychické kondici, ačkoli uznává, že nemládne. "To víte, že se různé neduhy k člověku přidružují, ale všem vašim čtenářům můžu říct naprosto spolehlivé zjištění a vzkaz: Všechno ovlivňuje váš psychický stav. Takže ve chvíli, kdy je člověk spokojený a sám se ničím nenaštvává, neprotiví a dovede se vykašlat i na hlasy z Rytmu života, tělo vlastně dostává dobré signály i k těm eventuálním neduhům," podělila se Janžurová o své nabyté životní zkušenosti. Divadlo jí pomáhá
|
|
FILMY
TELEVIZE
|
|
DIVADELNÍ ROLE |
|
| NAKONEC MI DOVOLTE ,ABYCH ZMÍNIL OPRAVDOVOU KRÁLOVNU ČESKÉHO HERECTVÍ.MYSLÍM ŽE NAD "JANŽURKOU I BODALKOU" BDÍ A HLÍDÁ JE , ABY BYLY OBĚ POŘÁD TAK SKVĚLÉ A VYDRŽELI JEŠTĚ DLOUHO HRÁT. |
 |
|
PANÍ DANA MEDŘICKÁ |
| (11. července 1920 Praha - 21. ledna 1983 Praha) byla česká divadelní, televizní a filmová herečka. |
|
SÍN SLÁVY NÁRODNÍHO DIVADLA BRNO
MEDŘICKÁ Dana1920 - 1983) Jedna z největších osobností českého divadla a filmu druhé poloviny dvacátého století. Svou profesionální uměleckou kariéru zahájila působením v letech 1940-42 v Brně. Dana Medřická se narodila 11. července 1920 v Praze, Divadlo ji přitahovalo od dětství. Hrála v ochotnických představeních. Její otec ale nepřál tomu, aby odešla studovat na uměleckou školu. Herectví studovala u prof. Anny Suchánkové a konzervatoř navštěvovala jenom krátce v roce 1940 a ještě v témž roce byla angažovaná do svazku činohry Národního divadla v Brně. Zde strávila necelé tři roky až do uzavření brněnského divadla okupanty. Okamžitě vzbudila výraznou pozornost řadou postav různorodého charakteru. Za všechny jmenujme princeznu Eboli v Schillerově Donu Carlosovi, Mirandu v Shakespearově Bouři a především její první setkání s postavou, která se posléze stala její životní rolí, se Slávkou Hlubinovou ve Šrámkově Měsíci nad řekou. Z Brna odchází do Plzně. Zde si zopakuje Slávku Hlubinovou a mezi její nejúspěšnější postavy na této scéně patří Mína v Hilbertově Vině, Maja v Ibsenově hře Kdy\ž my mrtví procitáme a především titulní role v tehdy často uváděné hře německého autora Rudolfa Billingera Čarodějka pasovská. České publikum zhusta využívalo příběhu z německých dějin jako alegorie současných poměrů v protektorátu. Na konci okupace se na krátký čas vrací do Prahy. Hraje v holešovické Uranii, kde se tehdy soustředila parta vynikajících mladých herců. V roce 1945 se stává členkou Městských divadel pražských, kde prožívá skvělých čtrnáct let své herecké kariéry (s výjimkou jediné sezóny, když po oddělení Divadla na Vinohradech od MdP se stala členkou tohoto souboru). Její repertoár je obdivuhodně široký od naivek typu Nataši v Čechovových Třech sestrách přes shakespearovské role v rozpětí od komické paní Vodičkové ve Veselých paničkách windsorských a Violu ve Večeru tříkrálovém až po její nejvlastnější obor, v kterém prokazuje svoji dominanci. Jsou jimi složité ženské charaktery, jež v sobě skrývají namnoze značné vnitřní rozpory. Hraje Blanche ve Shawových Domech pana Sartoria, Lizzie v Sartrově Počestné děvce, Jelenu v Čechovově Strýčku Váňovi po jednu ze svých vrcholných kreací tohoto období Evženii Grandetovou z dramatizace Balzacova románu se znovu setkává se Slávkou Hlubinovou ve Šrámkově Měsíci nad čekou, kterou hraje i v dodnes populárním filmovém zpracování Václava Kršky. Po roce 1945 přicházejí velké filmové role. Mezi prvními, které přinesly Daně Medřické dodnes trvající popularitu, byla postava prostitutky Fróny ve zfilmované Fikerově detektivce Zinková cesta, kterou natočil pod názvem Třináctý revír Martin Frič.
Film měl původně natáčet jiný režisér a hlavní roli měla hrát Lída Barová. Změněné poměry po roce 1945 způsobily, že ji ztvárnila Dana Medřická. Byla to šťastná volba. Dana Medřická prokázala, že je schopná dokonale zvládnout i herectví před kamerami, jež namnoze vyžaduje jiné výrazové prostředky a uplatnit zde všechny jemné finesy svého psychologického herectví, kterými potom přesvědčila v řadě dalších složitých filmových kreací. Proměny repertoáru v druhé polovině padesátých let přinášejí Daně Medřické řadu dalších zajímavých úkolů. Z dramatiky západní provenience se nejdříve na česká jeviště dostávají italské neorealistické hry, kde prokáže blízkost herectví, jež tento typ repertoáru vyžaduje, v roli Amálie ve hře Eduarda de Filippa Neapol, město milionů. V Raketě A. N. Tolstého hraje postavu Dáši Chrustakovové a především vytváří svou vrcholnou roli v Městských divadlech, Lízu Curryovou v Nashově Obchodníku s deštěm., kterou hraje v režii Rudolfa Hrušínského po boku Radovana Lukavského Strhující úspěch inscenace přináší této trojici angažmá v Národním divadle. Ve filmu v té době vynikla především v postavách, v nichž byla partnerkou Karlu Högrovi (Zde jsou lvi, Ošklivá slečna či Tři tuny prachu). V Národním se prosadí řadou výtečně ztvárněných postav velice různorodého typu, jako byla Máša v Čechovově Rackovi, Isména v Karvašově hře Antigona a ti druzí, Hippodamie ve Vrchlického a Fibichově trilogii melodramat s antickým námětem, paní Vodičková v Shakespearových Veselých paničkách windsorských, Blanche du Bois ve Williamsově Tramvaji do stanice touha či Poncie v Domě doni Barnardy Alby Federica Garcii Lorcy. Přelom šedesátých a sedmdesátých let přinesl Daně Medřické dvě pozoruhodné role na divadle, Matku Kuráž v Brechtově hře a Kate Kellerovou v dramatické prvotině Arthura Millera Všichni moji synové a dvě vynikající příležosti v televizních filmech Tou první byla královna Nyola ve Weiglově zpracování Radúze a Mahuleny, které bylo na léta odsouzeno do podoby "trezorového filmu". A především se zaskvěla v roli Anny v Romeovi a Julii na konci listopadu. kde se opět setkala se svým dlouholetým partnerem Karlem Högrem. Do široké divácké paměti se zapsala i řadou skvělých výkonů v populárních televizních seriálech jako byly její Ulčová v Otčenáškově a Kachyňové žižkovkém příběhu Byl jednou jeden dům anebo doktorky Fastové z Nemocnice na kraji města. Národní divadlo bylo velmi skoupé v přidělování nových závažných úkolů této výjimečné herečce. Přesto se jí dostalo role, v níž mohla naprosto dokonale demonstrovat svou jedinečnou schopnost postihnout všechny složité zákruty ženské duše. Stalo se tak v inscenaci hry maďarského autora Istvana Orkenyiho Kočičí hra. Její Erži byla dokonalým hereckým koncertem se vším všudy. Naštěstí byl pořízen její televizní záznam. Kočičí hra se svými 403 reprízami dlouho držela rekord nejdéle hrané činoherní inscenace na scéně Národního divadla až do doby, dokud ji nepřekonal Rajmontův a Donutilův Sluha dvou pánů. Velká česká herečka Dana Medřická zemřela 21, ledna 1983. České divadlo a film v ní ztratily jednu z nejvýznamnějších osobností v celé své historii, herečku, která řečeno slovy největšího znalce jejího díla Jindřicha Černého, byla schopna vytvořit "nejzralejší variace ženského údělu". I když v brněnském divadle pobyla jen krátce, její zdejší působení mělo pro její další umělecký vývoj nesmírný význam. Mojmír Weimann
|
DANA MEDŘICKÁ SVÝM HERECTVÍM OKOUZLILA UŽ V MLÁDÍ CIZINCE, KTERÉHO SI NA SKLONKU ŽIVOTA VZALA ZA MANŽELAFanouškům seriálů se Dana Medřická vybaví jako velice svérázná lékařka v pokračování seriálu Nemocnice na kraji města. Vtipná a upřímná doktorka Fastová nastoupila na obvod, aby vypomohla stárnoucímu doktorovi Sovovi. Ten se rozhodl po odchodu z nemocnice dělat obvoďáka v zapadákově. A právě Fastová mu nakonec pobyt v novém prostředí zpříjemnila tak, až jí nabídl společnou cestu životem. V reálném životě to měla herečka Dana Medřická podobně a na sklonku života se odhodlala začít nový vztah, a dokonce se vdát. Osud ji však už moc času nedopřál, přesto je její životní příběh hodně zajímavý. Možná si herečku vybavíte i jako učitelku Zmatlíkovou v seriálu My všichni školou povinní anebo jako maminku Hanákovou v podařeném seriálu Taková normální rodinka. Hrála také v celé řadě televizních filmů, ale její velkou láskou bylo divadlo. Právě tam se dočkala velkého úspěchu s představením Kočičí hra, která měla v Národním divadle přes 400 repríz. V jejím životě byli dva osudoví muži, kteří se dokonce potkali. Když se poprvé rozhodla pro partnerské soužití, vybrala si herce a divadelního režiséra Václava Vydru. Žila s ním od roku 1945 až do jeho smrti v roce 1979. Jejich manželství prošlo velkou zkouškou, když jim zemřel půlroční syn. Trvalo celou řadu let, než se narodil Václav, který převzal rodinou tradici a stal se z něj herec. |
| FOTA DANA MEDŘICKÁ |
Film
Kniha vzpomínekV roce 1995 vyšla kniha vzpomínek Vaše Dana Medřická.[5] OceněníDana Medřická byla oceněna státní cenou a získala titul Zasloužilá umělkyně. Národní umělkyní se přes svoji výjimečnost a oblibu nikdy nestala.[6] Posmrtná pocta
|
VŠE SE SEM NEVEŠLO BOHUŽEL TAK JEN TO NEJZNÁMĚJŠÍTelevize
|
