Annie Girardotová
 |
| Nesmírně talentovaná žena s chlapeckým účesem a vášní pro cigarety měla slabost pro muže. Tolerovala nevěru a sama byla nevěrná. Extrémními názory často popuzovala kolegy. Legendární a nezapomenutelná Annie Girardot. |
 |
| Talentu měla na rozdávání, sršela jakousi vnitřní jiskrou, která fascinovala davy obdivovatelů a obdivovatelek. Nikdy se netajila tím, že muži to mají lehčí, a pro své emancipované názory byla ikonou feministek. Za to však ráda nebyla. Feministky považovala za „baby“ a lásku k mužům dávala najevo neustále. Kouzlo osobnosti, kterým tato žena oplývala, bylo mimořádné. Energická a rtuťovitá herečka na sebe okamžitě strhla veškerou pozornost. Kamkoliv vešla, tam jí bylo okamžitě plno. |
| Jakoby v sobě měla nějakou vnitřní sílu, která ji neustále popoháněla kupředu. Ikonický chlapecký účes a „žitánka“, ležérně zavěšená v koutku úst -to byla její poznávací znamení. Její herecký talent byl skutečně mimořádný. A žila naplno a s ničím si příliš nelámala hlavu. Herecké kolegy zčásti popuzovala a zčásti do ní byli beznadějně zamilovaní. Alain Delon ji nenáviděl, románek prý naopak prožila s Lousiem de Funèsem. |
 |
| V soukromém životě razila heslo „žij a nech žít.“ Tolerovala nevěry svého manžela a u sebe je pokládala za naprosto normální věc. Po létech hvězdné slávy však přišel pád na dno. Soukromý život se jí rozsypal pod rukama a ke slovu přišly i drogy. A věc nejhorší - hořký a smutný epilog milované herečky - Alzheimerova nemoc. |
| Narodila se v Paříži v desátém pařížském obvodu 25. října 1931 jako Annie Suzanne Girardot. Spolu se starším bratrem Jeanem vyrůstala v harmonické rodině. Matka Felicia Noële Raymonde Girardot byla zdravotní sestrou, otec Jean Francois Girardot byl řemeslník a po večerech se věnoval malířství. Annie byla pravou Pařížankou -od dětství znala celé město, všechny jeho uličky i zákoutí a s bratrem podnikala dobrodružné výpravy. |
| Když byly dívce čtyři roky, otec rodinu opustil. Prý zemřel, alespoň tak to později tvrdila. Ale traduje se, že Annie vytěsnila to, že táta jednoduše odešel od rodiny k jiné ženě. A raději říkala, že zemřel. Jaká verze je pravdivá, nevíme. Annie později mluvila pouze o mamince, kterou velmi milovala. Neúplná rodina za války války pobývala u známých v Normandii, kde prožila invazi Spojenců. Annie dokonce byla nepřímým svědkem vylodění vojáků, když byla s bratrem na procházce. |
 |
| Matka se vrátila do Paříže jen s Jeanem, Annie ponechala v péči známých - byl to podivný pár bezdětných lékařů, kteří se v dívce viděli a dokonce si ji chtěli ponechat. To však matka rázně zavrhla a vzala si Annie zpět. |
| Už jako malé dítě obdivovala tehdejší hvězdy stříbrného plátna. S bratrem často proklouzli do kina a Annie slavné hollywoodské herečky doslova hltala. Taktéž divadlo. Na Montmartru stávala před šantány a kabarety a dívala se, jak dovnitř proudí davy nastrojených diváků i hereček. Po základní škole tedy předstoupila před maminku a řekla, že chce být herečkou. Matka jí však dala podmínku - nejprve školu. Annie si tedy vybrala studium ošetřovatelství v Caen. Již v šestnácti letech se stala porodní asistentkou. Při prvním porodu omdlela, jak pak vzpomínala: |
| Pak už samozřejmě neomdlévala, naopak, vrozená pečlivost po matce Annie zajistila, že se stala velmi ráznou a samostatnou porodní asistentkou. Jenže divadlo ji nikdy nepřestalo lákat. Takže zatímco ve dne pomáhala na svět miminkům a těšila rodičky, po večerech už začínala vystupovat. Při práci nejdříve navštěvovala dramatické kurzy, začínala vystupovat v provinčních divadelních scénách. |
 |
|
Později vystudovala herectví na nejslavnější pařížské konzervatoři Conservatoire national supérieur d'art dramatique. Absolvovala úspěšně a s mnoha poctami. Po studiu vystřídala řadu divadel. Na jevišti se potkala třeba se svým vrstevníkem Jean-Paulem Belmondem i mnohem starším Jeanem Maraisem. V roce 1954 Annie Girardot přijala angažmá v tehdy nejslavnějším divadle Comédie Française. Okamžitě si energické krásky všiml Jean Cocteau, který v té době platil v Paříži za nejslavnějšího impresária, bohéma, estéta, dramatika a režiséra. Byl také životním partnerem a velkou láskou Jeana Maraise. Cocteau spatřil v mladé ženě talent, stejně jako před lety právě v Jeanu Maraisovi.Cocteau Annie doslova zbožňoval a obsadil ji do hlavní role ve své hře Psací stroj. Jen s jedním se nemohl smířit - s jejími vlasy. Měla polodlouhé, zkreplé a nepoddajné. Ženy si tehdy vlasy ničily napalováním různými rozžhavenými želízky a vlasy měla doslova jako „koudel“. Cocteau už to jednoho dne nevydržel a přímo z jeviště ji odtáhl do blízkého kadeřnického salónu. Rozkaz zněl jasně - ostříhat nakrátko.Girardot později vzpomínala, že plakala, ale neodvážila se svému patronovi jakkoliv odporovat. Z klučičího účesu byla Annie zprvu v rozpacích, ale nakonec mu zůstala věrná celý život a stal se jejím poznávacím znamením |
 |
| Ve druhé polovině 50. let měla tolik nabídek na filmování, že divadlo opustila. Příslušníci takzvané nové herecké vlny ji vzápětí začali osočovat, že svým průměrným talentem zabírá místo talentům opravdovým. Byl z toho velký skandál, například François Truffaut ji osobním dopisem vyzval, aby se od komerční produkce distancovala. Vyčetl Annie, že „skutečně talentované“ hvězdy nemohou hrát, když všechny role opanovala ona. A dokonce ji nevybíravě „požádal“, aby se vrátila k divadlu, kde dle něj „je vaše pravé místo.“V roce 1960 si ji vyhlédl režisér Luchino Visconti a po boku Alaina Delona a Renata Salvatoriho ji obsadil do svého filmu Rocco a jeho bratři. Role prostitutky Nadi, která se zmítá mezi dvěma muži, Annie definitivně zařadila mezi hereckou špičku. Navíc se zamilovala do Salvatoriho, s nímž se objevila ještě v několika dalších filmech. |
 |
| Annie po úspěchu filmu Rocco a jeho bratři šla z role do role. Namátkou: Francouzka a láska, Amours célèbres, Smog nebo Nevítaný dědic. V roce 1962 se Annie Girardot a Renato Salvatori berou. Za šest měsíců po svatbě se jim narodila jediná dcera, Giulia. Následovalo období, které sama Girardot označovala jako „italské“ - pendlovala mezi Paříží a Římem, v Miláně žila s manželem a dcerou a neustále přejížděla na různá natáčení do obou zemí.V italské produkci také zářila a nebylo snad člověka, který by Annie Girardot neměl rád. V 70. letech dvacátého století byla dokonce jedinou herečkou, která dostávala pouze a výhradně hlavní role. Střídala dramatický a komediální žánr, její doménou se staly emancipované ženy, které různým způsobem bojují proti nástrahám života. Filmy jako: Umřít pro lásku, Prožít si své peklo, či Černý talár pro vraha jí zajistily přízeň kritiky i úctu publika. V roce 1975 získala Césara za postavu lékařky, jež bojuje se zákeřnou nemocí v Bertucelliho Nejcennější, co mám. |
 |
| Právě film Prožít si své peklo (1977) odhalilo možnosti herectví Annie Girardot doslova až na dřeň. Příběh ženy, která pátrá po únosci své dcery a nakonec to skončí tak, jak to skončí, vyvolal v divácích doslova mrazení. Mistrně zahraný part zoufalé matky zajistil respekt k talentu Annie Girardot doslova u všech. |
| Brzy po svatbě zjistila, že ji Renato podvádí. Plačící milenka dokonce přišla až ke dveřím jejich bytu, kde Annie prosila, aby manžela opustila. Annie se zachovala více než velkoryse - když může on, tak můžu taky. Muži o krásnou herečku usilovali neustále, ale kvůli manželovi odolávala, teď již neměla proč. A začala Renata podvádět také. |
 |
| Při natáčení dramatu Žít a užít (1967) navázala vztah s režisérem Claudem Lelouchem, později dokonce řekla, že teprve tímto filmem začala její skutečná herecká kariéra. V 70. letech se jejím partnerem stal herec Bernard Fresson. Přesto se nikdy nerozvedla. Renata milovala do poslední chvíle. V roce 1988 zemřel na cirhózu jater. Prožili spolu prý naplněný život, vraceli se k sobě a hlavním tmelem jejich vztahu byla samozřejmě milovaná dcera Giulia. |
 |
| Alain Delon byl velkým kamarádem Renata Salvatoriho. Oba muži se spolu přátelili a Delon byl v otázce nevěr samozřejmě, jak to tak bývá, na straně svého přítele. Považoval Annie za „děvku“ a pranic ho nezajímalo, že Renato svou ženu podvádí také. Vzájemná nevraživost mezi Alainem Delonem a Annie Girardot vygradovala v roce 1973, kdy spolu natáčeli mysteriózní thriller Léčba šokem.Delon se s Annie pohádal ještě před natáčením. Dokonce chtěl roli odmítnout, když zjistil, že hlavní ženský part hraje právě ona. Režisér však celý konflikt urovnal. Nebo si to alespoň myslel. Profesionálové přece musí nechat svoje osobní spory stranou. Při natáčení scény, kdy má Delon udeřit Girardot do obličeje, se oba „rádoby usmíření“ herci domluvili, že rána do tváře bude jen naoko.Jenže Delon asi v tu chvíli sečetl všechny Anniiny hříchy na jednu hromadu a vyťal jí obrovskou facku. Girardot nevěřila svým očím, zvláště, když se klapka několikrát opakovala a Delon ji fackoval opravdu naostro a s čím dál větším gustem.akonec to temperamentní herečka nevydržela a lidově řečeno jí „ruply nervy“. Scéna se natáčela v kuchyni, popadla největší nůž, který se tam válel a vrhla se na Delona jako smyslů zbavená. Celý štáb je musel od sebe odtrhávat. |
 |
| Ale nejvíce se proslavily dva filmy, které miluje i české publikum - Něžné kuře (1978) a Ukradli torzo Jupitera (1980). Energická a temperamentní komisařka Lisa a roztržitý (a neustále hladový) profesor řečtiny Lemercier v nezapomenutelném podání obou herců baví dodnes. |
 |
| Je nepochybně těžké si představit nerváka a cholerika Louise de Funèse jako nějakého svůdníka a lamače ženských srdcí. Ale nejvíce klamou tělem právě ti, do kterých byste to nikdy neřekli. Ostatně Louis de Funès se zamiloval při natáčení četnické série do Claude Gensac. Ale nikdy jí to neřekl, prozradil to až jeho přítel Michel Galabru. |
| Jako host se zúčastnila řady mezinárodních festivalů a v roce 2000 obdržela Řád čestné legie. Od francouzského ministerstva kultury získala již v roce 1975 Řád umění a literatury. |
 |
| Nebývale intenzivní vztah měla Girardot k naší zemi, kam často a zjevně ráda přijížděla. Dlužno dodat, že o zprostředkování jejího umění se staral geniální dabing jejího hlasu Věrou Galatíkovou. Při poslechu hlasu Věry Galatíkové se Annie nechala slyšet, že to musí být nejlepší ženská na světě. |
 |
| Strašlivá zkouška však na Annie Girardot teprve čekala. Šlo to všechno plíživě a pomalu. V roce 2000 poprvé při vystoupení v divadle zapomněla text písně, kterou zpívala snad tisíckrát. Tehdy to ještě obrátila v humor, ale podobné věci se jí začínaly dít častěji. Sice ještě pracovala, ale asi v roce 2004 začala být situace neúnosná.Annie začala být zlá, náladová, zmatená, se všemi se hádala, nepoznávala blízké. I když se ji Giulia snažila udržet co nejdelší dobu doma a nechtěla maminku nikam dávat, bohužel, Alzheimerova nemoc u Annie Girardot propukla v plné síle.Byla naprosto učebnicovým příkladem nemocných touto příšernou chorobou. Ztrácela se, chodila zmateně ven v županu, několikrát málem podpálila byt. Hrůznou ironií osudu je, že stejnou nemocí trpěl i její starší bratr Jean. |
| Rodina její nemoc tajila. Sama Annie se jednou nechala slyšet, že kdyby byla ke stáru dementní, tak ve chvíli jasného okna by spáchala sebevraždu. Nemoc ji připravila o všechny vzpomínky. Nevěděla jak se jmenuje. Když Annie zkusili pustit některý z jejích filmů, řekla jen, že se jí ta paní nelíbí. Poslední měsíce svého života strávila v sanatoriu, a opět ironií osudu - v jednom pokoji se svým bratrem. |
| Zemřela poklidně 28. února 2011 v sanatoriu v Paříži ve věku 79 let. |
 |
| Její pohřeb se stal masovou událostí a na hřbitov Père Lachaise slavnou herečku vyprovodilo na tisíce fanoušků a osobností z kulturní i politické scény. |
