Patřila vůbec k nejvýraznějším osobnostem české herecké scény. Zavzpomínejte společně s námi na těžký životní osud herečky Dany Medřické. V lednu to bylo již 35 let ode dne, kdy náhle zesnula.

Ačkoliv se známá herečka dožila relativně nízkého věku 62 let, stihla toho požehnaně. Ať už bychom se bavili o desítkách rolí ztvárněných pro televizní obrazovky, nespočtu divadelních představení, nebo o jejím soukromí. Šťastné manželství s hereckou legendou Václavem Vydrou starším ustálo dokonce smrt prvního dítěte. Poprvé herečka otěhotněla v 25 letech a porodila syna, který nesl jméno po svém otci. Miminko bohužel po dlouhé nemoci zemřelo. V den jeho pohřbu dokonce statečná Medřická odehrála divadelní představení. Slavný pár se z tragické události oklepával dlouhých deset let. Teprve v roce 1956 porodila Medřická další dítě. Tím je dnes známý herec Václav Vydra, který tak nese jméno nejen po svém otci, ale i po bratrovi. Další roky po narození druhého syna patřily k nejplodnějším v hereččině kariéře. Štěstí v rodině vydrželo ovšem pouze do roku 1979, kdy zesnul její manžel Václav. Ze smrti celoživotní lásky se Medřická vzpamatovávala dlouhé roky. Trvalo to sice několik dalších let, ale Medřická se opět smířila s nepřízní osudu. Seznámila se se Španělem Artemiem, který žil v 50. letech v Praze, a patřil k jejím velkým obdivovatelům. Stal se jejím druhým manželem a druhou velkou láskou. Společné chvíle si ale užili pouze rok. Medřická skonala náhle v roce 1983. Tragickou náhodou k tomu došlo během dnů, kdy se herečka necítila dobře, a sama navštívila lékaře. Ten nařídil EKG vyšetření, které ovšem Medřická odsunula kvůli premiéře divadelního představení svého syna. Kdyby šla na vyšetření o několik dnů dříve, třeba by se povedlo odhalit příčinu infarktu, na jehož následky posléze v nemocnici zemřela.

Zdroj: https://www.extra.cz/film-tezky-osud-herecky-dany-medricke-zemrel-ji-rocni-syn-i-celozivotni-laska

Dana Medřická: výjimečná i obyčejná

ZDROJ: portál  O DIVADLE

Každý, kdo si dnes, ve výroční den její smrti, na ni vzpomene, začne asi

 Kočičí hrou.

 Neoddiskutovatelně nejpopulárnější, ale také herecky nejvděčnější divadelní rolí Dany Medřické. Rolí, v níž jako by mimoděk zúročila všechny své životní i herecké zkušenosti a v níž ukázala, jak důležitá je energie, schopnost žít naplno, dokonce i v tak mizerné situaci, kdy se zdá, že život nemá smysl.

A přitom tento úkol – v oné době jediný, jaký jí normalizované vedení Národního divadla dovolilo – cítila zpočátku tak trochu jako východisko z nouze. Hru o osudu „dvou starých bab“ vzbuzoval a priori nedůvěru z více důvodů: její uvedení mělo naplnit kulturní dohodu mezi československou a maďarskou stranou, režisérem byl mladý Gábor Székely z Budapešti…

„Každý si to dovedl spočítat: fůra práce, potíže s dorozumíváním, nakonec pár repríz, jak to u podobných her bývá,“ popisovala počáteční skepsi Vlasta Fabianová, skvělá partnerka Dany Medřické v Kočičí hře. Ale hned také připustila, že dávno před tím, než se dočkaly premiéry (byla 7. února 1974), cítily obě, že je na této hře něco mimořádně fascinujícího. „Čím déle jsme se textem zabývaly, tím se nám zdál zajímavější, pak nás zapaloval a nakonec jsme hořely tak, že nás museli vyhánět z divadla,“ vyprávěla po čase. Také o tom, jak přesto, že si s režisérem opravdu nerozuměli ani slovo, „začali rozumět“. Viděl, s jakým zápalem se obě herečky pustily do práce, jak se o hře a jejím vyzněním přou, jak se do svých „bab“ ponořily, že jim ponechal svobodu a vlastně i hlavní odpovědnost za celou inscenaci.

Do té doby a na dlouho poté žádná inscenace Národního divadla nezaznamenala takový divácký ohlas.

Jindřich Černý v knize o Daně Medřické popisuje, jak Národní divadlo uvedlo hru největšího moderního komunistického dramatika, ostře politicky pojatou historii třicetileté války. „Na premiéru se nahrnula celá nová mocenská elita. A co zhlédla? Nadšeně aplaudované představení, které ve své podstatě sdělovalo toto: Co se dá dělat, lidi. Tanky jsou tanky, musíme tu svou káru táhnout dál! Snad ani režisér Kačer, ani Dana Medřická, Karel Höger, Martin Růžek, Josef Kemr a další nechtěli takto vysloveně aktualizovat poselství Brechtovy hry. Ale tak, jak ji počesku zahráli, ji prostě publikum pochopilo.” Počesku znamená, že původní strohý text poněkud zlidštili, Dana Medřická si některé suché věty jemně přizpůsobila „do pusy”, Jan Kačer v Brechtovi vydoloval chytrý humor. Podstatné ale bylo, že lidi potřebovali slyšet nějaká vysvětlení, východiska ze situace, s níž jim bylo se smířit. „Protistátní” průběh premiéry byl považován za skandální a vedení divadla prý o něm tehdy celý týden jednalo. Výsledkem byly škrty v textu, za hlavního viníka byla označena představitelka markytánky zvané Matka Kuráž Dana Medřická. Takže více než rok nedostala novou roli. A když pak excelovala v Kočičí hře, zase tím obrovským úspěchem vedení divadla zaskočila. Naneštěstí pro diváky, byla to vlastně poslední velká a významná role Dany Medřické.

Její život, po většinu času spojený s o dost starším manželem, hercem Václavem Vydrou, který zemřel v roce 1979, a synem Václavem, rovněž hercem, až v posledním čase obohatil ještě nový intenzivní a zjevně romantický vztah a krátké manželství se Španělem Preciosem Ugartem. Dana Medřická nevyvolávala skandály, jevila se jako chápající partnerka i zodpovědná kolegyně, nikdo nepochyboval o její inteligenci ani nadhledu, okouzlovala nejen nezaměnitelným úsměvem plným bílých zubů, vnímavým pohledem chytrých očí, ale také jakousi “obyčejností”, přirozenou lidskostí bez hvězdných manýr. Luděk Munzar rád vypráví, jak Danu Medřickou v mládí miloval natolik, že čekával před divadlem a – coby neznámý mladík – jezdíval s herečkou její tramvají, stál nad ní a lehce se jí občas, když tramvaj drncla, dotkl… Nebyla nedotknutelná, vyzařovala však nezpochybnitelnou důstojnost – i s tím lehkým pobavením v očích.