| V Hollywoodu ji označovali za „nejkrásnější ženu světa“, ale ukazovala i jinou tvář. Jako držitelka významného amerického patentu byla Hedy Lamarrová uvedena do National Inventors Hall of Fame. |
 |
| Díky své až nadpozemsky sličné tváři neměla nouzi o ctitele, což mimo jiné dosvědčuje šest jejích manželů. Řeč je o Hedy Lamarrové (1914-2000), jedné z největších hvězd éry Zlatého věku Hollywoodu. Nebyla však ani zdaleka tak exotická cizinka, jak by se podle jména mohlo zdát, ale nám blízkou Středoevropankou - narodila se ve Vídni jako Hedwiga Eva Maria Kieslerová. Otec i matka byli židovského původu, ale díky matčině konverzi se malá Hedy dočkala katolické výchovy. |
 |
| Ilustrace k tomuto článku nelžou, tedy nepřekvapí, že Kieslerová už ve dvanácti letech vyhrála soutěž krásy. Táhlo ji to k filmu a divadlu, proto na začátku 30. let minulého století hledala uplatnění v kulturně progresivnějším Berlíně. Mihla se v několika snímcích, než jí „věčnou slávu“ zajistil český režisér Gustav Machatý. V roce 1932 s osmnáctiletou Hedy natočil přelomovou Extasi, první nepornografický film předvádějící - jakkoli pouze na tvářích plně oblečených herců - partnerský orgasmus. Jeho zápletka (drama milostného trojúhelníku) až tak dějiny nepřepsala, ovšem záběry nahé protagonistky vystupující z vody jako mýtická Venuše nemohou chybět v žádné filmové encyklopedii. Každopádně byl přínos Extase odměněn hlavní cenou na 20. Mezinárodním festivalu v Benátkách. |
 |
| Kvůli intervenci tehdejšího papeže Pia XI. přitom hrozilo, že festival novátorský opus ani neodehraje. „Údajně zasáhnul osobně Benito Mussolini, ve smyslu uvolnění filmu pro promítání, protože legenda, která ho provázela, byla spojena zejména se šarmem Hedy Kieslerové. Podobných cenzurních zásahů bylo víc. Pozoruhodné je, že v Německu byla odstraněna scéna, ve které nešťastný manžel páchá sebevraždu, která byla nacistickým Německem vnímána jako tabu,“ připomněl kauzu před čtyřmi lety Michal Bregant, ředitel Národního filmového archivu. Tato instituce dílo digitálně zrestaurovala a na zmiňovaném festivalu po 85 letech znovu představila v původní kráse. |
 |
| Zpět do minulosti. Po nevydařeném manželství s Friedrichem Mandlem, pohádkově bohatým rakouským zbrojařem („Byla jsem jako panenka, jako věc, nějaký umělecký předmět, který musel být střežen – a uvězněn – bez mysli, bez vlastního života,“ řekla o svém tyranském mužovi) unikla Kieslerová v roce 1937 do Londýna. Upoutala pozornost Louise B. Mayera, šéfa hollywoodského studia MGM, který byl zrovna v Evropě na lovu nových talentů. Aby se v pruderní Americe distancovala od pověsti „té dámy z Extase“, tak jí změnil jméno na pseudonym Hedy Lamarrová.V její půvabné hlavičce však sídlil důvtipný mozek, který excelentně využívala. Navrhla například vylepšený dopravní semafor nebo recept na limonádu z rozpustné tablety. Ještě o dost náročnější projekt Lamarrové vznikl během 2. světové války, kdy se svým tehdejším partnerem, klavíristou Georgem Antheilem, navrhla ochranu radiového signálu řízení dráhy torpéd před rušením ze strany protivníka. Do podvodních střel měl být instalován miniaturní přehrávač s děrnou páskou, mechanismus tehdy už známý z pneumatických samohrajících klavírů, který zajistil frekvenční přeskakování signálu, tedy jeho faktickou nezachytitelnost. V roce 1941 byl vynález registrován pod patentovým číslem US397412A, jakkoli k jeho praktickému využití nikdy nedošlo.Hedy Lamarrová sice zemřela v relativním zapomnění, ale k její hvězdě na hollywoodském chodníku slávy v roce 2014 přibylo jiné významné ocenění. Posmrtně byla uvedena do „Valhally“ amerických vynálezců - National Inventors Hall of Fame. |
 |
