ČEŠTÍ HERCI SOUČASNOST 3-životopisy

ZDROJ: OSOBNOSTI.CZ
Simona Babčáková
Osobitá herečka a žákyně improvizátora Jaroslava Duška Simona Babčáková se narodila v Šumperku 21. února 1973. Vystudovala Zlínskou školu umění, pohostinsky prošla scénami Městského divadla Zlín a pražského Divadla v Dlouhé, aby na čas zakotvila v Klicperově divadle v Hradci Králové. Je členkou souboru Dejvického divadla v Praze. Za své výkony na jevišti byla nominována na cenu Alfréda Radoka jako objev roku a herečka roku. Projevila si i jako výborná improvizátorka ve svých improvizačních večerech zvaných Second sekec aneb Hlava nehlava, kam si každý měsíc zve různé hosty.
Petr Jablonský
Petr Jablonský se narodil 15. 10. 1979 v Praze, ve znamení Vah, syn slavného textaře Milana Jablonského. Po ukončení základního vzdělání se hlásí k přijímacím zkouškám na Pražskou konzervatoř, obor hudebně-dramatický. Zejména "sykavky" v řeči byly důvodem neúspěchu, nedostal z herecké zkoušky ani známku, protože se to prý nedalo poslouchat. I v pohybových zkouškách jej předstihli další uchazeči, např. Lucie Vondráčková. Jablonský je přijat na SOU obchodní. V 18 letech odchází z domova. Aktivně hraje v kabaretu, kde si jej všimne majitelka agentury Step-D Halina Němcová, která jej angažuje do několika programů a později mu nabízí exkluzivní spolupráci. V létě 1999 Jablonský podepisuje smlouvu a natáčí propagační kazety. Krátce potom materiál zaujme režiséra a dramaturga ČT Františka Poláka, který jej angažuje do pořadu Šance a zároveň silvestrovského programu Paráda z Kavčích hor, kde vystupuje s imitátorem Václavem Faltusem. Pořady se setkávají s odezvou a společně s Polákem Jablonský připraví zejména do Šance mnoho rozličných výstupů. Mezitím přichází účinkování v dalších médiích a mladý imitátor konečně zakotví v nájemním bytě v Praze-Řepích a soustředí se na uměleckou dráhu. Uvádí Silvestrovský program 2000 na ČT opět v režii F. Poláka. Pravidelně účinkuje i v rozhlasových pořadech, např. "Pět P Petra Novotného" na stanici Praha a zejména od listopadu 2000 denně ráno na Frekvenci 1. Letos natáčí pořady pro ČT, TV Prima a vytupuje i v zábavných pořadech TV Nova.
Milan Aulický
Milan Aulický-Hampl je profesionální zpěvák ,herec a tanečník, který se narodil v Berouně. Zpěv a herectví studoval na Státní konzervatoři v Praze prof. Rybička a Jankovský, herectví Dr. Ivan Vyskočil, prof. Havelková a Vránová. Tanec na Ježkově konzervatoři v Praze. Potom se věnoval několik let společenskému tanci. Byl členem taneční skupiny tanečního mistra Ivana Martina se zaměřením na předtančení. S touto skupinou vystupoval prakticky na všech velkých prestižních plesech v Praze, spolupracoval v rámci taneční skupiny při natáčeních hudebních a tanečních pořadů pro ČT spolu se členy baletu Státní opery Praha a Národního divadla. 1980 nastoupil jako herec, zpěvák a tanečník do uměleckého souboru Hudebního divadla v Karlíně kde setrval s pauzami téměř 12 let. Hostoval i v dalších divadlech v ČR. Pak odešel na volnou nohu a zpíval v německy mluvících zemích Evropy. Stal se členem uměleckého souboru Volks Oper a projel takřka celý svět jako člen tohoto souboru v rámci zájezdových představení. Učinkoval ve velkém množství operet a muzikálů, natočil menší a střední role ve filmech, seriálech a pohádkách. Podílel se na natáčení filmových oper, zabýval se i dabingem. Milan Aulický se věnoval klasickému zpěvu ,ale zpíval i blues, chansony a podobně. Byl členem hudební skupiny Galaxie jako zpěvák a hráč na klávesové nástroje. Kvůli těžkým zdravotních problémům se dočasně věnuje marketingu v oblasti činohra, muzikál, koncerty a show. Spolupracuje se všemi prestižními divadly a agenturami v republice.
Jiří Langmajer
Jiří Langmajer je český divadelní, filmový a televizní herec. Na Pražské konzervatoři v letech 1981-1987 vystudoval hudebně-dramatický obor. Již během studií ho režisér Karel Smyczek obsadil do nezanedbatelných rolí v seriálu Třetí patro či filmu Proč?. Po ukončení studií hrál v různých divadelních souborech, až roku 1992 nastoupil do angažmá v Divadle pod Palmovkou, kde zůstal až do roku 2005 (s výjimkou let 1998-2000, kdy byl v angažmá Divadla na Vinohradech). Od té doby je na volné noze. Hrál také v Národním divadle, Hudebním divadle Karlín a dalších. V roce 1999 se stal držitelem Ceny Thálie pro umělce do 33 let, v roce 2003 byl nominován na Cenu Alfréda Radoka v kategorii herec roku. Na Českého lva byl nominován v roce 1999 za herecký výkon ve vedlejší roli ve filmu Návrat idiota, v roce 2006 pak za herecký výkon v hlavní roli ve filmu Pravidla lži. Celou řadu pozoruhodných rolí vytvořil v televizi, například ve filmu Zdivočelá země či seriálu Ordinace v růžové zahradě, jedná se i dobrého dabingového herce.
Lukáš Langmajer
Lukáš Langmajer je bratrem Jiřího Langmajera..Mají podobný hlas, mimiku obličeje, stejná gesta a ke všemu ten provokující pohled, ale přesto je z bratrů Langmajerových slavnější Jiří. O Lukášově existenci se veřejnost dozvěděla před několika měsíci, kdy se začal natáčet celovečerní film debutujícího režiséra Tomáše Bařiny Bobule a mladý 'Langoš' v něm společně s Kryštofem Hádkem ztvárňují ústřední dvojici sympatických podvodníčků. Lukáš Langmajer hraje od svých třinácti let. Jeho domovské divadlo bylo dlouho v Plzni, v místě jeho bydliště. Teď přesídlil na jih a hraje v Jihočeském divadle. "Když se v tom člověk narodí, nemá ani moc na vybranou, táta je taky podobný pošuk, živí se muzikou. Nic jiného ani neumím. Rukama jsem se snažil, ale víc věcí jsem zničil, než abych je dal dohromady. Takže jsem zjistil, že to jinak prostě nepůjde," směje se herec. Lukáš má s Jirkou kromě vizáže stejnou ještě jednu věc - a to vzteklost. "Když se mi něco nelíbí, rychle vybouchnu," prozrazuje.
Lucie Benešová
Lucie Benešová, narozena 18. srpna 1974 v Praze, působí na poli českého showbusinessu jako herečka, moderátorka a duberka. Do podvědomí diváků se dostala díky filmu Vekslák, kde hrála spolu s Martinem Zounarem, pak jako dabérka a samozřejmě jako nezapomenutelná Beruška pořadu Prásk! Zahrála si mimo jiné v seriálu Horákovi s Igorem Barešem a dalšími, po boku Ivany Chýlkové v seriálu On je žena!, kde ztvárnila moderátorku zpráv, a v neposlední řadě v seriálu Ordinace v Růžové zahradě. Její životní rolí byla však postava Ireny ve snímku natočeném podle pravdivých událostí Sametoví vrazi. Objevila se též ve filmu Ro(c)k podvraťáků, ve filmu Bobule a v seriálu Vinaři. Lucie Benešová je vdaná a má čtyři děti. S předchozím partnerem, Filipem Blažkem, kterého si ve skutečnosti nikdy nevzala, má syna Luciána, s manželem, Tomášem Matonohou, pak syna Štěpána a dceru Laru. S ním si taky před narozením vlastní dcery osvojila v roce 2007 holčičku Sáru.
Jan Šťastný
Jan Šťastný se narodil ve Zlíně v roce 1965. Studoval pražské DAMU a od roku 1988 do roku 1992 působil v Národním divadle (např. ve hrách Orgon a Katynka z Heilbronnu). Po odchodu z Národního divadla se stal členem Divadla na Vinohradech, kde se představil mj. jako Marlow ve hře Král Krysa nebo jako Cassio v Othelovi. Objevil se v některých TV seriálech, jako např. Život na Zámku aNáměstíčko nebo v TV inscenacích Stín viny či Arrowsmith . V roce 2005 vytvořil v Divadle na Vinohradech postavu Felixe ve stejnojmenné hře Anglické dramatičky Charlotty Jonesové. Tato hra byla přeložena do mnoha jazyků a hrála se v Itálii, Austrálii, Německu, Španělsku a dokonce i na Broadwayi (v New Yorku). Anglická kritika nazvala Felixe Hamletem XXI. století. Jan Šťastný se věnuje také dabingu. Převážně dabuje amerického herceAntonia Banderase . V roce 2004 si zahrál finančního ředitele PRP Františka Richtra (France) ve velice úspěšném seriálu TV Nova Pojišťovna štěstí . V poslední době se Jan Šťastný také vyskytl na televizních obrazovkách v roli doktora Dalibory Frynty v seriálu Ordinace v Růžové zahradě 2 Dále si zahrál TV seriálu Rodáci, kde ztvárnil jednu z hlavních postav vedle Radoslava Brzobohatého.
Filip Blažek
Filip Blažek je český herec, který se narodil roku 1973 v Praze. V roce 1992 absolvoval pražskou konzervatoř. První angažmá získal v mosteckém divadle, od sezony 1994 - 1995 se stal členem Divadla ABC, kde se profiloval jako představitel romantických hrdinů, ale i v jiných rolích, především tragikomických smolařů. Spojení s Divadlem ABC mu nebrání hostovat i jinde - Stavovské divadlo, spolek Kašpar, muzikál Donaha! v Divadle na Vinohradech. Řadu příležitostí mu nabídla televizní obrazovka - např. seriály Poslední sezona, Letiště, Velmi křehké vztahy, filmy Lišák, Azrael, anděl smrti, Lakomec. První hlavní filmovou roli vytvořil v pohádce Zdeňka Zelenky Nesmrtelná teta (1993), romantický vzhled mu přinesl úlohy i v dalších pohádkách O třech rytířích, krásné paní a lněné kytli (1996), O perlové panně (1997), nebo romantickém snímku Andělská tvář (2002). Zahrál si v rodinné tragikomedii Duše jako kaviár (2004), dívčí komedii Pusinky (2007). V průběhu času změnil své herecké role a z pohledného mladého krasavce přešel na drsného muže středního věku. Nyní je známější spíše v policejních rolích například v divácky úspěšnému seriálu Případy 1. oddělení.
Lucie Polišenská
Herečku Lucii Polišenskou si do svého dramatu Kobry a užovky vybral scénárista a režisér Jan Prušinovský. Viděl ji hrát v divadle a hned věděl, že je to právě ona, kterou obsadil i do svého seriálu Autobazar Monte Karlo. Na filmovém plátně Lucie Polišenská debutovala ve snímku Dušena Kleina Svatba na bitevním poli (2007). Dále následovaly role ve filmu Ireny Pavláskové Bludičky (2010) a v televizním snímku Případ pro rybáře (2013). Větší role se dočkala od režiséra a scénáristy Jana Prušinovského, a to v dramatu Kobry a užovky. Zde si zahrála po boku slavných bratrů Matěje Hádka a Kryštofa Hádka. Nováčkem Lucie Polišenská není ani s seriálové tvorbě. Objevila se v povídkovém seriálu Čapkovy kapsy (2010). Zdatně sekundovala skvělým kolegům Jaroslavu Pleslovi a Petru Čtvrtníčkovi v komediální sérii Jana Prušinovského Autobazar Monte Karlo (2015). Do angažmá v Divadle na Vinohradech nastoupila v sezóně 2009/2010. Zde ztvárnila několik rolí v inscenacích, jako jsou například Ideální manžel (Oscar Wilde), Věc Makropulos (Karel Čapek). Hostovala ve Stavovském divadle (Srpen v zemi Indiánů); působila také v Činoherním Studiu Ústí nad Labem (Benefice - Zachraň svého Afričana) nebo v Divadle Na Hraně . Svůj talent věnuje též Cabaretu Calembour. Za zmínku zajisté stojí i její účinkování na Letních Shakespearovských Slavnostech, kde ztvárnila roli Lucie ve hře Komedie omylů. V roce 2015 se dostala do širší nominace na Thálii za hlavní roli v inscenaci Noční motýl, kterou v kladenském Městském divadle nastudoval režisér Dan Špinar. Polišenská hraje Martu Dekasovou, kterou ve filmové verzi z roku 1941 ztvárnila Hana Vítová. V Národním divadle nastudovala role v inscenacích Láska a informace či Zemětřesení v Londýně. Lucie Polišenská se narodila v roce 1986 v Šumperku, kde dvanáct let působila v místním dětském sboru Motýli. Vystudovala Střední zdravotnickou školu. Poté se nestala sestřičkou, ale vydala se na hereckou dráhu. DAMU v oboru činoherní herectví úspěšně absolvovala v roce 2009.
Pavla Tomicová
Zpočátku nebylo jisté, zda bude učitelkou, loutkoherečkou nebo herečkou. Po maturitě na střední pedagogické škole totiž Pavla Tomicová jeden rok učila, ale pak se dostala na katedru loutkářství na pražské DAMU a bylo rozhodnuto. Ještě během studií začala Pavla Tomicová spolupracovat s královéhradeckým loutkovým divadlem Drak, v němž získala po absolutoriu i své první stálé angažmá. Jako loutkoherečka zde působila deset sezon, ale pak jí režisér Vladimír Morávek nabídl hostování v Klicperově divadle v Hradci Králové. V roli blbé paní Milady Kotrlé v inscenaci Buldočina se doslova vyřádila, a tak se následujícího roku stala stálou členkou souboru, kterou je už deset let. Vedle Milady Kotrlé v již zmiňované Buldočině či později v Hraběti Pálfym si tu zahrála i další výjimečné role, například Julii v Romeovi a Julii, Jenůfu v Její pastorkyni, Agátu v Ženitbě, Cílu v Noci antilop aj. Za ztvárnění role Arkadinové v Rackovi byla nominována na Cenu Thálie, za svou Mařku v Maryše - po pravdě však Mařce získala v roce 2000 Cenu Alfréda Radoka. Po druhé byla nominovaná na Cenu Alfréda Radoka, tentokrát za ztvárnění Štěpy v Petrolejových lampách. Vidět jsme ji mohli i jako Blanche v Tramvaji do stanice touha, kterou nastudovala jako host s pražským Dejvickým divadlem. Před filmovou kamerou se Pavla Tomicová začala častěji objevovat až od roku 1998. Průlomem v její filmové kariéře byla role psycholožky Kulkové, partnerky Miroslava Donutila ve snímku Nuda v Brně, který režíroval její osudový režisér Vladimír Morávek. Následovaly role ve Snowborďácích, Rafťácích, Doblba!, Crash Road či v televizních seriálech Bazén a Ulice, kde hraje kadeřnici Simonu Bláhovou. V roce 2007 hrála ve filmu Mezi stěnami matku Martina.
Jan Dolanský
Jan Dolanský se narodil 14. února 1978 v Hradci Králové, kde vystudoval základní školu. Ve 14 letech odešel do Prahy, kde nastoupil na Státní konzervatoř - hudebně dramatický obor, kterou ukončil v roce 1997. Po šesti letech začal hostovat v pražském divadle Komedie. Zahrál si tu např. Gase a Augustuse ve hře Toma Stopparda Arkádie, Puka v Shakespearově Snu noci svatojánské, Petra v Ostrovského Lese, Basania v Shakespearově Kupci benátském, dále ve Zkrocení zlé ženy aj. V létě v roce 2002, kdy byl původní soubor Divadla Komedie rozpuštěn, zůstal bez angažmá. Posléze začal spolupracovat s Divadlem na Vinohradech (Max v Králi Kryse). Od ledna 2003 je členem činohry Národního divadla. Viděli jsme ho zde zatím v roli Mladíka ve Volánkové Stísněné 22 a jako Valentina ve Schwabově hře Faust, můj hrudník, má přilba; v současném repertoáru hraje roli Vikomta de Valverta v Rostandově Cyranovi z Bergeracu, Kennyho v Mastrosimoneho hře Jako naprostý šílenci a Tresku v Molierově Lakomcovi. V šestnácti letech natočil s režisérem Jaroslavem Dudkem televizní seriál Aneta (ČT). Režisér Jiří Svoboda si jej vybral do hlavní role pro televizní film Udělení milosti se zamítá (2002). Role Jakuba v Perníkové věži (2002) režiséra Milana Šteindlera byla první z velkých filmových příležitostí, které se mu dostalo. K jeho zálibám patří snowboarding. Jeho manželkou je herečka Lenka Vlasáková. Jan Dolanský je od roku 2012 trestně stíhán spolu s dalšími devadesáti osobami kvůli uplácení za účelem získání řidičského průkazu a v roce 2014 na něj chebský státní zástupce Viktor Böhm podal obžalobu.
Jakub Prachař
Jakub Prachař je český herec, hudebník a moderátor. Je synem uměleckého páru, herečky Dany Batulkové a herce Davida Prachaře. Jeho dědečkem byl zasloužilý umělec Ilja Prachař. Je také členem a spoluzakladatelem populární hudební kapely Nightwork. Dne 20. dubna 2013 se v Mariánských Lázních oženil s modelkou Agátou Hanychovou, která přijala příjmení Prachařová. Studium Po maturitě na gymnáziu začal studovat katedru alternativního a loutkového divadla na DAMU, kterou však z důvodu pracovní vytíženosti po druhém ročníku a dvou absolventských představení přerušil. Hudební kariéra Mnohem víc než divadlo samotné ho oslovila muzika a postupem času se jeho jméno začalo spojovat převážně s hudební branží. Po příchodu do kapely Nightwork, v níž působí jako kytarista a doprovodný zpěvák, se mimo jiné začal věnovat i textařské a skladatelské činnosti. Umělecká kariéra Již jako třináctiletý kluk začal účinkovat v Divadle Komedie v inscenaci Maska. Poté dostal nabídku od režiséra Jana Hřebejka zahrát si skauta v jedné ze tří povídek pro televizní cyklus Bakaláři. Další filmovou zkušeností pro něj byla role rozmazleného továrnického synka Romana Gráfa ve snímku Milenci a vrazi v režii Viktora Polesného. Mediálně známějším se stal až po účinkování v televizních seriálech Ulice, Bazén a Horákovi. Spolu s Janou Paulovou účinkoval rovněž v materiálu ŘSD propagujícím výstavbu dálnice D8 přes České středohoří. V současné době působí společně se svým hereckým (i hudebním) kolegou Vojtěchem Dykem v holešovickém divadle La Fabrika v improvizační hře Kultovní představení, které apeluje na publikum, vyzývá ho ke spolupráci a umožňuje tak divákům zasahovat do děje. V muzikálu Dáma s kaméliemi hraje živě na kytaru. V roce 2010 se stal jedním z hlavních moderátorů nové soutěže Česko Slovensko má talent a společně s Martinem "Pyco" Rauschem tuto talentovou show provázel i v následujících letech. Spolupráce na tomto projektu významně ovlivňovala jeho působení v kapele Nightwork, jejíž produktivita byla po dobu jeho účasti v projektu ČSMT striktně podřízena.
Dana Batulková
Dana Batulková, sportovně vyhlížející blondýnka, z níž vyzařuje současně síla i křehkost, se narodila v Praze ve znamení Ryb. S herectvím dlouho váhala, nejprve uvažovala o studiu angličtiny, už na gymnáziu však spolupracovala s recitačním studiem Violy, pak se zkusila přihlásit na DAMU. Připravovala se sama a přijali ji na první pokus. Po absolutoriu v roce 1981 prošla scénami na Kladně a v Mladé Boleslavi. Roku 1983 odešla z divadla na "volnou nohu'' a spolupracovala s Volným spojením režisérů na různých divadelních projektech. Do stálého angažmá se vrátila až v roce 1997, a to do divadla Komedie, kde zažila pět šťastných tvůrčích let s režiséry Janem Nebeským a Michalem Dočekalem. Hostovala i na dalších pražských scénách, ztvárnila mnoho výrazných divadelních rolí. V současné době ji můžete vidět v divadle Rokolo a v divadle Na Jezerce. Diváci ji znají ovšem i z filmu a televize. Její charisma, civilní herecký projev i ochotu pouštět se do nových projektů několikrát využili talentovaní debutanti - kromě Milana Šteindlera ve filmu Vrať se do hrobu (role manželky) ji angažovala Sabina Remundová (TV hra Maryška), Viktor Preiss (Léčba neklidem), Ben Tuček ji obsadil do filmové prvotiny Děvčátko. Popularitu jí přinesl TV seriál Redakce, kde hrála emancipovanou novinářku Annu, objevila se i v seriálu Náměstíčko, v TV hře Nezvěstný ztvárnila ženu ve zlomovém životním období. Letos se na televizních obrazovkách objevuje v seriálu Comeback jako prodavačka Marcelka. V posledních letech se Dana Batulková vyrovnávala s požárem rodinného domu i rozvodem s Davidem Prachařem, s nímž má dvě děti - Marianu a Jakuba, který je též hercem a muzikantem. Tuto část svého života později nazývala "očistcem". Jejím posledním úspěchem je vítězství třetí řady soutěžního pořadu Star Dance, kde se svým partnerem Janem Onderem porazila favorizovanou Zuzanu Norisovou. Česká televize ji následně nominovala právě za vítězství ve Star Dance III jako Objev roku v anketě TýTý 2008. O vítězi v této kategorii rozhodovali diváci svými hlasy, které posílali prostřednictvím sms zpráv v průběhu slavnostního věčera. Dana Batulková opět zabodovala a zlaté zrcadlo za Objev roku získala. Nechala tak za sebou moderátora Primy Petra Šišku i "děti" z televizního sitcomu Comeback, Matouše Rumla a Marii Doležalovou.
Josef Polášek
Josef Polášek je český divadelní a filmový herec, známý také z reklamních televizních spotů, bratranec Jiřího Čunka. Vyučený silnoproudař po doplnění maturity absolvoval brněnskou JAMU, kde studoval spolu s Pavlem Liškou, Tomášem Matonohou nebo Markem Danielem. Své studium ukončil roce 1994, poté začal hrát v HaDivadle. Od roku 2003 působil v brněnském Divadle na provázku, v současnosti hraje v pražském Divadle Na zábradlí. Ztvárnil také několik filmových rolí, především retardovaných jedinců. Jeho první hlavní rolí byla postava doktora v hořké komedii František je děvkař. Velkou známost mu také přinesly role v reklamě na žvýkačky značky Orbit, na Kofolu a na Atlas.cz, které režíroval Petr Čtvrtníček. Též role delegáta v divadelní hře Ivánku, kamaráde, můžeš mluvit? se ve společnosti zapsala do povědomí. Z televizních rolí dostal nejvíce prostoru jako Hynek Kupsa v seriálu Vyprávěj.
Norbert Lichý
Norbert Lichý je český herec a hudebník. Je synem zemřelého režiséra, herce a dramatika Saši Lichého. Již ve svých devíti letech se poprvé objevil na scéně Divadla Petra Bezruče v Ostravě. V 19 letech přijal angažmá v šumperském divadle. V letech 1986-1987 působil v ostravském Divadle loutek, od r. 1987 je členem Divadla Petra Bezruče, kde působí jako herec, ale i skladatel scénické hudby. Za roli Mendela Singera ve hře Job (autor: Joseph Roth) získal v roce 2009 prestižní divadelní Cenu Thálie v oboru činohra. Působí rovněž v dokumentární tvorbě ostravského studia České televize. Ve filmu (viz níže) ztvárňuje zpravidla menší role. Jeho bratr Alexandr Lichý je přírodovědec. Norbert Lichý je svobodný, bezdětný.
Marek Vašut
Marek Vašut je synem tanečního teoretika a baletky Národního divadla. Vystudoval pražskou DAMU (1983), působil ve Státním divadle v Brně (1983 - 1984) a pražském Národním divadle (1985 - 1990, 1992). V sezóně 1990 - 1991 absolvoval jako stipendista Lee Strasberg Institute v New Yorku. Posléze navštěvoval I University of California v Davisu. Marek Vašut se na filmovém plátně objevoval už od dětských let, průlomovou rolí jeho kariéry se ovšem stal až boxer Vilda Jakub, hlavní postava filmu Pěsti ve tmě. Z jeho dalších výrazných rolí zmiňme alespoň mladého konstruktéra Pavla Jaroše (Hauři), zkorumpovaného policistu Bílka (Divoká svině), poručíka, který dostane za úkol dopadnout stůj co stůj vojenského zběha (Řád), resp. nekompromisního kriminalistu Mortona, s oblibou používajícího neobvyklé vyšetřovací postupy (Jak chutná smrt). V polovině 90. let patřil Marek Vašut k nejpopulárnějším českým filmovým hercům, o čemž svědčí opakovaná vítězství v anketě Mr. Film časopisu Kinorevue.V současnosti patří k vyhledávaným představitelům epizodních rolí zahraničních produkcí, které u nás filmují. Zahrál si tak mj. po boku Anthonyho Hopkinse ve filmu Česká spojka. Z jeho bohaté televizní filmografie zmiňme alespoň titulní roli v divácky úspěšném seriálu Detektiv Martin Tomsa (1994 - 1997) a titulní roli v televizním dramatu Milenec lady Chatterleyové (1998), za kterou získal výroční cenu Filmového a televizního svazu (FITES) V roce 2005 si zahrál ve filmu Román pro ženy (režie Filip Renč). Objevil se zde jako čtyřicetiletý Oliver, který je zaměstnán coby kreativec v reklamní agentuře a do kterého se zamiluje dvacetiletá Laura v podání Zuzany Kanócz. Od února 2016 uvádí Marek úspěšný pořad TV Nova Chcete být milionářem.
Ondřej Vetchý
Ondřej Vetchý je český herec, hudebník, moderátor, režisér, tanečník a zpěvák. Život Studoval na základní škole v Jihlavě. Vystudoval konzervatoř v Praze. Hrál v Činoherním studiu v Ústí nad Labem a v Divadle E. F. Buriana. Ve filmu se poprvé objevil v dětském filmu Neříkej mi majore! v roli Pikolíka. V současné době je členem pražského Činoherního klubu (ČK) v Praze. Ztvárnil řadu filmových a televizních rolí. Od svého mládí se věnuje bojovým sportům; v judu je nositelem 1. danu. Ceny a ocenění Byl nominován na evropskou filmovou cenou Félix za roli Dana ve filmu Dům pro dva. Byl čtyřikrát nominován na Českého lva, kterého nakonec dostal za Okresní přebor z roku 2012. Zvítězil v divácké anketě TýTý 2010 v kategorii herec. Ordo Lumen Templi V roce 2004 se stal členem občanského sdružení Ordo Lumen Templi, které založil zpěvák Daniel Landa. Aktivity sdružení prověřovala policie. Poté, co Landa v roce 2008 z vedení odešel, řídil sdružení Vetchý, spolu s ředitelem Národní protidrogové centrály Jiřím Komorousem a trumpetistou Josefem Zámečníkem. Osobní život Je ženatý, z prvního manželství má dceru Veroniku (* 1983) a z druhého manželství, s psycholožkou Irenou, má dceru Rebeku (* 2005) a mladšího syna Arona.
Miroslav Vladyka
Miroslav Vladyka se narodil 24. září 1959 v Praze, je český herec a moderátor. Po ukončení svých studií DAMU v roce 1982 působil až do roku 1996 ve Vinohradském divadle, odkud posléze přešel do Studia Ypsilon. Nyní je hercem ve svobodném povolání, hostuje v Divadle ABC (Městská divadla pražská). Ve filmu začínal již coby pětiletý v dětských a chlapechých rolích. První větší filmovou roli dostal v rodinném snímku KÁŤA A KROKODÝL (1965). Z dalších známých filmů ho můžeme vidět například PŘIJELA K NÁM POUŤ (1973), BUMERANG (1997) aj.). Velký úspěch mu přinesla role učitele Karfíka ze seriálu MY VŠICHNI ŠKOLOU POVINNÍ a roli učitele si zopakoval i v oblíbeném seriálu KŘEČEK V NOČNÍ KOŠILI, PŘÍPAD MRTVÉHO MUŽE (1974), BRÁCHA ZA VŠECHNY PENÍZE (1978). Dále ho můžeme vidět ve filmech VRCHNÍ, PRCHNI (1980), KRAKONOŠ A LYŽNÍCI (1980) a začal dostávat i větší příležitosti v postavách nesmělých i svérázných mladíků (LÁSKA NA DRUHÝ POHLED (1981), TEN SVETR SI NESVLÍKEJ (1981), další možnosti mu začala skýtat i televize KOTVA U PŘÍVOZU (1980). Během devadesátých let se frekvence Vladykových vstupů před kameru výrazně snížila, nadále se s ním ale diváci setkávali především v televizních pohádkách, inscenacích a seriálech. Filmové role se staly spíše výjimkou (DIVOKÉ PIVO, 1993; BUMERANG, 1996), hlavní roli mu ale přinesl koprodukční německo-chorvatský film JOSEPHINE (2001). Ze seriálů, v nichž se objevil, připomeňme ŽIVOT NA ZÁMKU (1995), ZDIVOČELÁ ZEMĚ (1997) nebo ŠKOLA NA VÝSLUNÍ (2008). Zatím naposledy se s ním diváci mohli setkat ve filmových komediích DOKTOR OD JEZERA HROCHŮ (2010) nebo ROMÁN PRO MUŽE (2010). Na TV obrazovkách se objevil i jako moderátor zábavného pořadu ŠANCE a jeho hlas nás provází po celé Zemi v CESTOMÁNII (1999-2004) a NOVÉ CESTOMÁNII (2004-2006). Pro mnohé je nezapomenutelný jeho dabing, již v 80. letech namluvil dětské seriály ŠMOULOVÉ a PŘÍHODY DRÁČKA SOPTÍKA, a jedné z hlavních postav kultovního sci-fi sitcomu britské televize BBC ČERVENÝ TRPASLÍK.
Igor Bareš
Igor Bareš se narodil v Olomouci v roce 1966. Studoval JAMU v Brně a občas hostoval v Divadle bratří Mrštíků. Později byl členem činohry Mahenova divadla a od roku 1991 členem Národního divadla v Brně. Zde si zahrál v dramatu Kral Lear (Edmund) a také např. v dramatu Hamlet. Igor Bareš byl za roli Hamleta nominován na Cenu Alfréda Radoka. Nominaci na cenu Thálie 1997 mu přinesla role Raskolnikova v románu Zločin a trest. Od roku 2002 je na volné noze. Jako náboženský fanatik se objevil ve filmu Kruté proměny z roku 1993. Igor Bareš si zahrál i v několika seriálech, jako např. Četnické humoresky nebo Detektiv Martin Tomsa. Také se objevil v mnoha televizních inscenací, např. Kouzelná noc, Svěrací kazajka, Hodný chlapec, Zobani a mnoho dalších. Za roli ve filmu Výlet, režisérky Alice Nellis získal cenu za mužský herecký výkon. V roce 2004 se do podvědomí diváků zapsal především díky roli milého smolaře Harryho (ředitele likvidací PRP) ve velice úspěšném seriálu TV Nova Pojišťovna štěstí.
Alois Švehlík
Alois Švehlík je český herec a divadelní pedagog. Narodil se do obchodnické rodiny. V dětství s rodiči často cestoval po trzích. Spolu se svým starším bratrem Jaroslavem už odmala tíhl k divadlu a hrál u Salesiánů. Zároveň ministroval v pardubickém kostele svatého Václava a tady také začal ochotnicky hrát v chrámovém divadelním souboru. Vystudoval střední průmyslovou školu strojní v Chrudimi, maturoval v roce 1958. Po základní vojenské službě krátce pracoval v továrně, kde se seznámil se svou budoucí manželkou. Brzy ho ale definitivně zlákalo divadlo. Pokus dostat se na DAMU byl neúspěšný, ale přesto nastoupil jako elév do Středočeského divadla v Kladně. Postupně prošel oblastními divadly v Mostě, Olomouci a Liberci. Od poloviny 70. let se začal objevovat v menších filmových a televizních rolích. Zahrál si např. ve válečných snímcích Sokolovo a Osvobození Prahy, ve filmech Dým bramborové natě, Mladý muž a bílá velryba či Koncert na konci léta. Větší roli ztvárnil v dětské sci-fi Odysseus a hvězdy. V 80. letech získal role v seriálech Dobrá voda a Bylo nás šest, ve snímku Smrt krásných srnců byl obsazen do role rozvědčíka. V 90. letech se začal více prosazovat v televizní tvorbě. Jeho filmografie dnes zahrnuje desítky titulů pro film a televizi. Objevil se například v televizní povídce na motivy Karla Čapka Ukradený kaktus, v zajímavé inscenaci Pilát Pontský, onoho dne nebo jako jeden z důstojníků v Černých baronech. Výrazné uplatnění nachází v dabingu, daboval populární zahraniční krimiseriály jako Profesionálové, Schimanski nebo Dempsey a Makepeacová, kde namluvil policejního šéfa Spikingse. Jeho hlasem z mnoha filmů promlouvají Jack Nicholson, Charles Bronson, Anthony Hopkins, Robert De Niro nebo Burt Lancaster. Jeho hlasem mluví postavy z filmů Starman, Návrat do budoucnosti 2, ve Válce Roseových daboval Dannyho DeVita. Je jedním z hrstky herců, kteří cenu za mistrovství v dabingu získali opakovaně. Snad nejlepší výkon podal ale ve filmu Lepší už to nebude, kde namluvil hlavního hrdinu v podání Jacka Nicholsona. V současné době je členem činohry pražského Národního divadla (ND). V roce 1999 byl oceněn za nadabování Waltera Lloyda ve filmu Terč, další cenu obdržel za dabing Anthonyho Quinna v roli Bomboliniho ve snímku Tajemství Santa Vittorie. Za dabing Jacka Nicholsona ve filmu Lepší už to nebude získal Cenu Františka Filipovského. V roce 2014 získal Cenu Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v dabingu. Od roku 2004 vyučuje činoherní herectví na pražské DAMU. V roce 2010 začal natáčet rodinný seriál Cesty domů. V roce 2006 mu lékaři diagnostikovali rakovinu štítné žlázy, z nemoci se vyléčil. V roce 2013 se mu rakovina vrátila a znovu se vyléčil. V prosinci 2011 havaroval nedaleko obce Lštění na Domažlicku poblíž své chaty s 1,35 promile alkoholu v krvi. Při nehodě utrpěl lehčí zranění. V únoru 2012 mu soud na dva roky odebral řidičský průkaz a uložil trest šest měsíců vězení s podmíněným odkladem na rok a půl. Jeho starší bratr Jaroslav Švehlík (1930-1973) byl také herec. Jejich sestra byla několik let manželkou herce Vlastimila Vašinky, s nímž se později rozvedla. Jejich syn a tedy synovec Aloise Švehlíka je herec Marcel Vašinka. Alois Švehlík je ženatý, jeho manželkou je od roku 1967 ekonomka Florentina Švehlíková, rozená Štěpánová (* 1943), mají tři děti, dvě dcery, Terezu (* 1968) a Andreu (* 1977), a syna Davida, který je rovněž hercem. Jejich zeť je herec Martin Pechlát. Se svým synem Davidem Alois Švehlík hrál v divadelních představeních Svatá Jana (1986, Městská divadla pražská - Divadlo ABC), Z cizoty (2004-2007, Divadlo Na zábradlí, tato hra získala Cenu Alfréda Radoka v kategorii divadelní Inscenace roku 2004), Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete (2005-2007, Letní shakespearovské slavnosti) a Král Lear (2011-2013, Národní divadlo, v tomto představení hráli otce a syna). Zahráli si spolu ve filmech ... a stoupej do slunce!, Bolero, I ve smrti sami, Operace Silver A a Alois Nebel a v seriálu Letiště v dílech Nebezpečná známost, Mrtvý muž letí a Holky na krku, v rozhlase spolu účinkovali v dramatu Loupežníci a spolu s herečkou Danou Černou namluvili v roce 2009 audioknihu U řeky Piedra jsem usedla a plakala od brazilského spisovatele Paula Coelha. V dabingu seriálu Roswell a filmu Můj syn namluvili postavy otce a syna. Dále se v dabingu sešli u filmů Muž proti muži a Ronin a seriálu Wallander.
David Švehlík
David Švehlík je český herec, syn herce Aloise Švehlíka a ekonomky Florentiny Švehlíkové, rozené Štěpánové (* 1943). Životopis V divadle hrál jednu ze svých prvních rolí - dětskou roli - v pěti letech ve hře Neúplatný aneb Škola manželů (Divadlo F. X. Šaldy v Liberci). V šesti letech se s rodinou přestěhoval do Prahy. Ve čtrnácti letech hrál dětskou roli v divadelní inscenaci Svatá Jana (Městská divadla pražská - Divadlo ABC), kde si zahrál se svým otcem. Po základní škole a maturitě na Akademickém gymnáziu v Praze (na obou školách byla jeho spolužačkou Kristýna Frejová, která je dnes herečka) absolvoval jeden ročník teologického konviktu v Litoměřicích (1991), následně rok (1992) navštěvoval Lateránskou univerzitu v Římě, odkud se vrátil do Prahy. Poté byl přijat na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy na obor estetika a filozofie, kterou ukončil jako bakalář. Absolvoval DAMU v oboru divadelní režie, které se ale nevěnuje. Má tedy tituly MgA. a Bc. Na DAMU byli jeho spolužáky mimo jiné Michaela Maurerová, která je dnes herečka, Vít Karas, který je dnes filmový režisér, a Jana Stryková, která je dnes herečka. Od roku 2002 působí v Divadle Na zábradlí, kde měl v letech 2002-2006 stálé angažmá, hraje v Ungeltu (je členem Divadla Ungelt) a hostoval v Divadle ABC, Divadle v Řeznické, Divadle Kalich, Café Teatru Černá Labuť, Národním divadle, A Studiu Rubín a Teatru NoD. Vystupoval i na pražských Letních shakespearovských slavnostech. Se svým otcem hrál v divadelních představeních Z cizoty (2004-2007, Divadlo Na zábradlí, tato hra získala Cenu Alfréda Radoka v kategorii divadelní Inscenace roku 2004), Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete (2005-2007, Letní shakespearovské slavnosti na Pražském hradě) a Král Lear (2011-2013, Národní divadlo, v tomto představení hráli otce a syna). Před kamerou se poprvé objevil ve francouzském filmu Jean Moulin, une affaire française, kde si zahrál přítele hlavní hrdinky. V roce 2005 hrál egocentrického Huberta ve snímku Román pro ženy. V tomto roce si zahrál také hraběte Maxmiliána v úspěšné pohádce Anděl Páně. Hrál v Boleru, Pravidlech lži, Dobré čtvrti, Letišti, Operaci Silver A, Hraběnkách, Hypermarketu, Ocasu ještěrky, Zakázaném člověku, Hodinu nevíš..., Největším z Čechů, v Setkání s hvězdou: Jana Hlaváčová v povídce Nenávist, Santiniho jazyce, Čapkových kapsách v díle Muž, který se nelíbil, Ve stínu, v pohádce O pokladech, Aplausu, Terapii a dalších. V kriminálním seriálu Kriminálka Anděl natáčeném podle skutečných kriminálních případů hraje kriminalistu Tomáše Benkovského a od září 2013 natáčí třináctidílný televizní seriál ze soudního prostředí Život a doba soudce A. K. inspirovaný skutečnými případy, ve kterém hraje hlavní roli - mladého soudce Adama Klose. Zahrál si také v dobových scénách v televizních pořadech O poklad Anežky České a O korunu krále Karla. Se svým otcem si zahrál ve filmech ... a stoupej do slunce!, Bolero, I ve smrti sami, Operace Silver A a Alois Nebel a v seriálu Letiště v dílech Nebezpečná známost, Mrtvý muž letí a Holky na krku. Ve filmech ... a stoupej do slunce! a Alois Nebel hráli stejné postavy - David Švehlík je hrál za mlada a Alois Švehlík v současnosti - a ve filmech Bolero a Operace Silver A hráli otce a syna. Věnuje se také dabingu, daboval například kanadsko-americký seriál Hvězdná brána: Atlantida, kde namluvil podplukovníka Johna Shepparda v podání Joea Flanigana. V britském seriálu Sherlock namluvil Doktora Johna Watsona v podání Martina Freemana. Dále namluvil Nicka Wechslera v seriálu Roswell, Bryce Johnsona v seriálu Gilmorova děvčata, Jimmiho Simpsona v seriálu 24 hodin, Marka Wahlberga ve filmu Max Payne, Craiga Parkera v seriálu Spartakus: Krev a písek, Matthewa Morrisona v seriálu Glee, Laurence Anthonyho ve filmu Saw 3D, Jeffreyho D. Samse ve filmu Poslední sbohem, Toma Hiddlestona v seriálu Wallander a ve filmu Válečný kůň, Dana Stevense v seriálu Panství Downton, Richarda Armitagea v minisérii Impresionisté a seriálu MI5, Gabriela Hogana v seriálu Kennedyové a další. S otcem Aloisem Švehlíkem v dabingu seriálu Roswell a filmu Můj syn namluvili postavy otce a syna. Dále se v dabingu sešli u filmů Hon na ponorku, Muž proti muži, Generál Eisenhower: Velitel invaze, Tajemství Santa Vittorie a Ronin a seriálů Druhá občanská válka, Wallander a Pacific. Vystupuje také v rozhlase, kde v roce 2005 v dramatu Loupežníci účinkoval se svým otcem. Spolu se svým otcem a herečkou Danou Černou namluvil v roce 2009 audioknihu U řeky Piedra jsem usedla a plakala od brazilského spisovatele Paula Coelha. Také propůjčil hlas několika reklamám, mimo jiné reklamám na O2 a ING, a namlouvá upoutávky v České televizi. Byl také hostem v televizních pořadech Uvolněte se, prosím a Sama doma. V roce 2004 byl nominován na divadelní Cenu Alfréda Radoka v kategorii Talent roku a na Cenu Divadelních novin v kategorii Cena za herecký výkon bez ohledu na pohlaví a žánr za role Mánka Mešjaného v divadelní inscenaci Gazdina roba (Divadlo Na zábradlí) a lékaře Neila v divadelní inscenaci Láska a porozumění (Divadlo Ungelt). Roku 2010 byl Českou filmovou a televizní akademií (ČFTA) navržen na televizní Cenu Elsa 2010 v kategorii Původní televizní dramatická tvorba - herec za roli kriminalisty Tomáše Benkovského v druhé řadě seriálu Kriminálka Anděl. Podpořil informativní kampaň Odsouzeni.cz, která poukazovala na velký počet dětí v kojeneckých ústavech a dětských domovech v Česku, a angažuje se v kampani Hledáme rodiče na podporu pěstounské péče a stal se patronem této kampaně. Spolu s Ondřejem Vetchým a Sašou Rašilovem ke kampani Hledáme rodiče natočili klipy. V jednom klipu si zahrál a všem třem klipům propůjčil hlas. V roce 2011 se stal patronem zářiového Pečení pro děti pořádaného Českým výborem UNICEF a zúčastnil se ho se svou dcerou. V roce 2012 podepsal provolání podporující církevní restituce. Ve stejném roce také podpořil projekt 12 plus 12 realizovaný Nadací DebRA ČR, která pomáhá pacientům s nemocí motýlích křídel (EB). Stal se tak patronem pacienta s touto nemocí. Nechal se vyfotit do kalendáře nadace, jeho fotka má téma Stud. Roku 2012 se účastnil páté řady taneční televizní soutěže StarDance ...když hvězdy tančí. Se svou taneční partnerkou Simonou Švrčkovou skončili na třetím místě. V roce 2013 se umístil v širší nominaci na Cenu Thálie 2012 za mimořádný jevištní výkon v kategorii Činohra za roli policisty Joeyho v divadelní inscenaci Deštivé dny (Divadlo Ungelt).
Jiří Bartoška
V roce 1972 absolvoval brněnskou JAMU, krátce působil v Divadle na Provázku v Brně, 1973 - 76 v Činoherním studiu v Ústí nad Labem a poté v Městských divadlech pražských. V letech 1978 - 1991 byl členem Divadla Na zábradlí a 1991-94 Divadla Bez zábradlí. Herecké zkušenosti získával nejprve ve studiových divadlech, záhy se prosadil svým výrazným zjevem a provokativním projevem, který uplatnil v rolích na divadle, ve filmu i v televizi. Z divadelních rolí: Jakub v Příbězích Jakuba Fatalisty a jeho Pána (1975), Ivan v Bratrech Karamazových (1979), Moliérův Don Juan (1989), Jindřich v Havlově Largu desolatu (1990). Popularitu mu přinesly úlohy mužských hrdinů v řadě českých filmů, mj. Hřiště (1975), Příběh lásky a cti (1977), Stíny horkého léta (1977), Je třeba zabít Sekala (1998) a televizních seriálech, např. Sanitka (1985). Do jeho filmografie patří také Helimadoe (Jaromil Jireš, 1993), Krvavý román (Jaroslav Brabec, 1993), Stůj, nebo se netrefím (Jiří Chlumský, 1998), Všichni moji blízcí (Matěj Mináč, 1998), Početí mého mladšího bratra (Vladimír Drha, 1999), Ideální manžel (TV, Zdeněk Zelenka, 2001), Podzimní návrat (George Agathonikiadis, 2001), Bolero (F.A. Brabec, 2004), Anděl Páně (Jiří Strach, 2005) a další. V letech 1994-98 působil jako prezident Nadace Film-Festival Karlovy Vary a od roku 1998 zakladatel a poté prezident a.s. Film Servis, která se podílí na organizaci Mezinárodního festivalu v Karlových Varech.
Vilma Cibulková

Vilma Cibulková se narodila se roku 1963 v Ostrově nad Ohří jako nejmladší ze tří sester. Vystudovala Střední pedagogickou školu v Karlových Varech a pražskou DAMU. Hostovala v divadle Na Zábradlí, v letech 1985 - 1990 byla členkou činohry Národního divadla, v letech 1992 - 1998 členkou souboru Divadlo Pod Palmovkou, kde dodnes hostuje. Kromě filmu a divadla je činná i ve spolupráci s televizí - Konec velkých prázdnin (1996), Ani málo ani moc (1999), Samota (2001), Lišák (2002), seriál Místo nahoře a další. Stala se vítězkou ankety Neviditelný herec aneb Nejpopulárnější herecký výkon na vlnách Českého rozhlasu 2002/2003. Významné role ztvárnila například v těchto filmech: Zuřivý reportér (režie M. Holý, 1987), Čas sluhů (režie I. Pavlásková, 1989), Vyžilý Boudník (režie V. Křístek, 1990), Někde je možná hezky (režie M. Cieslar, 1991), Učitel tance (režie J. Jireš, 1994), Výchova dívek v Čechách (režie P. Koliha, 1996), Báječná léta pod psa (režie P. Nikolaev, 1997), Kuře melancholik (režie J. Brabec, 1999), Praha očima... (v příběhu M. Šulíka, 1999), Krajinka (režie M. Šulík, 2000), Pramen života - Der Lebensborn (režie M. Cieslar, 2000), Podzimní návrat (režie G. Agathonikiadis, 2001), Pupendo (režie J. Hřebejk, 2003), Mazaný Filip (režie V. Marhoul, 2003) a Krev zmizelého (r. Milan Cieslar 2005).
Barbora Hrzánová

Po studiích DAMU nastoupila do angažmá v Národním divadle. Z něho v roce 1993 přestoupila do Divadla Na zábradlí. Roku 1994 získala Cenu Alfréda Radoka za nejlepší ženský herecký výkon v Čechovově Rackovi. S Janem Hrušínským hrála deset let v Divadle v Řeznické v úspěšných inscenacích Hello Dolly a Polská krev. Za postavu Johanky ve filmu Requiem pro panenku získala ocenění na filmovém festivalu v Torontu a dvakrát byla nominována na Českého lva za nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli - a to ve filmech Díky za každé nové ráno a Spiklencích slasti.... Dnes je na volné noze. Obrovský úspěch a Cenu Thálie sklidila v roce 2003 za roli Helenky Součkové ve vynikající příbramské inscenaci Hrdý Budžes Ireny Douskové. V Divadle Na Jezerce hraje roli Štěpky ve hře Petrolejové lampy. Je dcerou slavného herce Jiřího Hrzána.
Ivana Chýlková

Filmová, divadelní a také muzikálová herečka Ivana Chýlková se narodila 27.09.1963 v Praze. Dětství, ale prožila na severní Moravě, ve Frýdku - Mistku. Má sestru a bratra. Za svou dvouhou karuéru se Ivana Chýlková stala specialistkou na silné, moderní a emancipované ženy, které děsí, ale zároveň neodolatelně přitahují mužskou část publika. Se svým dlouholetým životním partnerem Karlem Rodenem vytvořila Chýlková jeden z nejznámějších českých filmových párů; společně se objevili ve snímcích Ireny Pavláskové Čas sluhů a Čas dluhů, ve filmu Hauři, v gangsterské crazy komedii Kanárská spojka a v povídkovém filmu čtyř režisérů Praha očima... Čtenáři časopisu Kinorevue zvolili Ivanu Chýlkovou několikrát jako "Miss film" - nejpopulárnější herečku roku. Se studiem herectví začala na ostravské konzervatoři. Ne zrovna malebnou krajinu Ostravska vyměnila za Prahu poté, co byla hned napoprvé přijata na DAMU. Chodila do stejného ročníku jako Karel Roden a řada dalších talentovaných kolegů (Jitka Asterová, Vilma Cibulková, Veronika Žilková a Eva Holubová). Školu absolvovala v roce 1985, příležitostně zpívala (ve skupině Žentour, v představeních divadla Sklep), střídala nejrůznější divadelní soubory (od Ypsilonky přes ústecké Činoherní studio až po dvouleté působení v Divadle Na zábradlí), ale především se uvedla jako skvělá filmová herečka. Ještě při studiu na DAMU debutovala roličkou jedné z mnoha dívek stárnoucího donchuána Leoše Suchařípy ve snímku Věry Chytilové Faunovo velmi pozdní odpoledne. Po větší roli ve slovenském filmu Iná láska se prosadila postavou vyzývavé milenky Karla Heřmánka ve filmu Karla Kachyni Dobré světlo. Definitivní průlom znamenal režijní debut Ireny Pavláskové Čas sluhů, kde si zahrála Dunu zakřiknutou medičku, která se promění v chladnou ženu, bezostyšně manipulující se svým okolím. Její další významnou rolí byly třeba Olga Hakunděková v úspěšné komedii Milana Šteindlera Díky za každé nové ráno. Její výkon by oceněn Českým lvem. Z dalších filmů Ivany Chýlkové připomeňme kontroverzní "krvavou komedii" Jana Němce V žáru královské lásky, dvojici "bartošovek" Vášnivý polibek a Má je pomsta, kde si zahrála prostitutku, či pohádku Václava Vorlíčka Jezerní královna. V letech 1988 - 1991 působila v Činoherním studiu v Ústí nad Labem. Po odchodu do Prahy se stala členkou Divadla na Zábradlí, kde působila pouhé dva roky. Od roku 1993 je pak členkou pražského Činoherního klubu. V současné době ji můžeme vidět přesně na pětí divadelních scénách, a to na scénách: Hudebního divadla Karlín v muzikálu Producenti (role: Ulla), Divadla Kalich v komedii Nahniličko (role: Ballantines), Divadla Bez Zábradlí ve hře Láka, divadelní společnosti s názvem Studio Dva ve hrách Madam Melville, Absolvent (role: paní Robinsonová) a Klára a Bára (Klára), a nebo konečně Činoherního klubu ve hrách: Podivné odpoledne Dr. Zvonka Burkeho (role: Svatava), Maska a tvář (role: Savina Graziová), Sexuální perverze v Chicagu (role: Joan Weber), Nebezpečné vztahy (role: Markýza de Merteuil) a nebo Bůh masakru (role: Veronika Houlliéová). 7.července 2010 má mít pak svou premíéru ve Švandově divadle muzikál Hello Dolly!. Režíser Činoherního klubu Ondřej Sokol ji zde obsadil do titulní role Dolly Lewiové a to bez altrenace. Chýlková zářila i z televizních obrazovek - bezesporu nejvýrazněji jako uvězněná disidentka v čtyřdílné adaptaci románu Evy Kantůrkové "Přítelkyně z domu smutku". Opomenout bychom neměli ani další seriály: "Bylo nás šest", "Druhý dech" , "Co teď a co potom" a "Život na zámku". Zahrála si i ve filmech, které režírivala její kamarádka, žijící ve Francii, Andrea Sedláčková, a to v Oběti a vrazi a nebo o něco později Musím tě svést. Vidět jsme ji také mohli v seriálu Hop nebo trop a nebo o pár let později ( v roce 2008), v jeho pokračování: Hop nebo trop II. V roce 2005 se Ivana Chýlková objevila na televizní obrazovce v nepříliš úspěšném seriálu TV Nova On je žena! Zahrála si zde hlavní roli Zinu Maxovou alias Zorana Zahálku (Zorro). Ve stejném roce si zahrála roli mistrové potravinářského učiliště v celovečerní filmové grotesce Skřítek (režie Tomáš Vorel) Za roli v seriálu Přítelkyně z domu smutku (1994) byla oceněna Velkou zlatou cenou na televizním festivalu v Cannes. Objevila se v Soukromých pastech na TV Nova. Jejím partnerem je herec Jan Kraus, se kterým má syna Jáchyma (* 1998).
Ondřej Sokol

Ondřej Sokol studoval v letech 1990-1995 herectví a režii na pražské DAMU. Od roku 1996 byl členem souboru Městského divadla v Mladé Boleslavi, kde se představil mj. v následujících rolích: G.B. Shaw: Candida (Evžen Marchbanks), M. Lindmayr: Hanswurst (Hanswurst) Molière: Don Juan (Sganarelle), A.P. Čechov: Tři sestry (Andrej), O. Wilde: Jak je důležité míti Filipa (Algernon) C. Goldoni: Poprask na laguně (Tita-Nane). Režie: M. Schisgal: Stenotypisté a Tygr, A.N. Ostrovskij: Kdo hledá najde, I. Bergman, E.A. Longen, T. Wilder: Radosti majitele automobilu, F. Šrámek: Léto. Ondřej Sokol byl vyhlášen Talentem roku a stal se držitelem Ceny Thálie pro umělce do 33 let. Příležitostně se věnuje překladatelské činnosti (angličtina). Vyhrál cenu Týtý 2011 jako bavič roku. Většina ho zná z pořadu Partička, kde po boku Igora Chmely, Michala Suchánka, Richarda Genzera, Daniela Dangla a Mariána Čurka baví celý národ. Partička získala cenu Týtý za pořad roku a také jako Absolutní vítěz. Na Primě Family se objevil také v seriálu Obchoďák, kde hrál maskota obchodního domu.
Karel Roden

Karel Roden po absolvování DAMU působil v Divadle na Vinohradech, odkud odešel v r. 1988 do Činoherního studia v Ústí nad Labem. Posléze působil i na dalších scénách (Národní divadlo, Divadlo Na zábradlí, Labyrint, Divadlo na Starém Městě). Účinkoval v řadě TV inscenací a seriálů (Druhý dech, Nejdelší návrat, Hodiny od Fourniera, Malý pitaval z velkého města). Karel Roden je předním českým hercem, který si zahrál v několika desítkách tuzemských filmů. Postupně se rozrůstá i jeho zahraniční filmografie - na kontě má kromě jiného snímky 15 minut (s Robertem De Nirem, který si ho pro tento film sám vybral), Neprůstřelný mnich, Blade 2 s Wesley Snipesem, Dead Fish, Agent bez minulosti 2, Bournův mýtus s Mattem Daemonem a také komedii Prázdniny Mr. Beana. Z českýcj filmů jmenujme mj. Copak je to za vojáka, Čas sluhů, Masseba, Corpus delicti, Don Gio, Hrad z písku. Eine kleine Jazzmusik, Král Ubu, Pasti, pasti, pastičky, Čas dluhů, Dvojrole, Kuře melancholik. V roce 2006 se objevil ve filmu režiséra Steena Agroa Sklapni a zastřel mě... jako Pavel Zeman, trpělivý Čecha, který pracuje v šesti zaměstnáních najednou, aby vyhověl nárokům své ženy Líby (Aňa Geislerová). Objevil se také po boku Rowana Atkinsona ve filmu " Prázdniny Mr.Beana" (2007). Můžeme ho také vidět ve filmovém hitu roku 2008 Bathory Juraje Jakubiska, kde hraje postavu Thurza. Karel Roden natočil celkem 2 válečné a 2 poválečné filmy .V roce 2010 režisér Juraj Herz natočil film s názvem Habermannův mlýn, kde Karel Roden hrál přítele německého průmyslníka Habermanna, Karla Březinu (druhá hlav. role). Dále v roce 2011 si Karel Roden zahrál ve filmu režiséra Tomáše Luňáka - Alois Nebel, kde si zahrál opět druhou hlavní roli. V roce 2008 režisér Filip Renč natočil film - Hlídač č. 47 . Tento film vznikl na motivy románu Josefa Kopty. Karel Roden si v tomto filmu zahrál hlavní roli Josefa Doušu. Josef Douša je veterán z 1. světové války, ale z této války si odnesl i úraz a ten mu způsobil sluchovou poruchu. Josef Douša je železniční hlídač, který jednoho dne zachrání mladého muže před skokem pod vlak. Zachráněný muž se ovšem po incidentu zamiluje do Doušovy manželky (Lucia Siposová). K tomu všemu ztrácí hlídač Douša načas sluch. Ačkoliv se mu sluch za určitý čas vrátí, předstírá Douša i nadále svoji hluchotu, aby zjistil, co si o něm, i o tušeném vztahu jeho ženy k Ferdovi, lidé říkají za jeho zády... Poslední válečný film který zatím Karel Roden natočil, byl film Lidice, kde si zahrál opět hlavní roli. Příběh Lidic znají snad všichni obyvatelé naší země, ale ne tak jak ho popisuje tento film. Film Lidice byl tak úspěšný že se zasloužil o 5 nominací na Českého Lva. Mezi nimi i nominace na cenu za mužskou hlavní roli, kterou samozřejmě získal Karel Roden.
Anna Geislerová

Anna Geislerová, někdy uváděna jako Aňa Geislerová je česká filmová herečka, držitelka pěti Českých lvů, sestra herečky Ester Geislerové a výtvarnice a zpěvačky Lenky Geislerové. Dva roky docházela na konzervatoř Jaroslava Ježka. poté ale studia zanechala. Věnovala se také úspěšně modelingu. V roce 1999 získala Českého Lva v kategorii nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli za film Návrat idiota a za svou roli Elišky ve filmu Želary (2003) si odnesla Českého Lva za nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli. Z dalších filmů jmenujme např. Pějme píseň dohola, Requiem pro panenku, Jízda, Válka barev, Výchova dívek v Čechách, Kuře melancholik, Štěstí od Bohdany Slámy a Kráska v nesnázích Jana Hřebejka. Ve filmu Sklapni a zastřel mě... (2005, režie Steen Agro) si zahrála špatně naloženou Líbu Zemanovou, manželku Pavla Zemana (Karel Roden), která má slabost pro nakupování. Aňa Geislerová účinkovala rovněž v řadě televizních inscenací a seriálů, mj. Přítelkyně z domu smutku nebo Prima sezóna, Soukromé pasti (Malý terotista). Mezi její největší přátele patří herečka Tatiana Vilhelmová, s níž se angažuje v charitativních projektech.
Jan Budař

Narodil se 31. 7. 1977 ve Frýdlantu v Čechách. Později se s rodiči a sestrou stěhoval nejdříve do Jirkova, pak do Zásady, Liberce a nakonec do Brna. Navštěvoval Gymnázium Petra Holečka v Králově Poli, pak studoval brněnskou JAMU. Byl v angažmá v Divadle Na zábradlí, hrál v Klicperově divadle v Hradci Králové a nyní hraje v Národním divadle v Praze. Působil také v Národním divadle v Brně, v Městském divadle v Brně a v Karlových Varech. Od dvanácti let se touží setkat s pravým indiánem. Od pětadvaceti s Audrey Tatou. V televizi ztvárnil role v Rasistických historkách (režie V. Morávek, 2000) a v Otec neznámý (režie K. Kachyňa, 2001). Zahrál si v celovečerních filmech Stůj nebo se netrefím (režie J. Chlumský, 1998), Čert ví proč (režie R. Vávra, 2003), Nuda v Brně (režie V. Morávek, 2003), Mistři (režie M. Najbrt, 2004). K filmu Nuda v Brně složil hudbu a společně s Vladimírem Morávkem napsal také scénář. Nuda v Brně získala pět Českých lvů, Jan Budař si odnesl Lva také za hlavní mužský herecký výkon. Je členem kapely Eliščina malá tíseň, kde zpívá a hraje na piano. V současné době se s Vladimírem Morávkem připravuje na natáčení filmu Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště, jehož scénář je opět jejich společným dílem. Letos na podzim ho také uvidíme v novém filmu Jana Hřebejka Horem Pádem.
Vladimír Javorský

Tento herec a hudebník se narodil se 2. 5. 1962 v Ostravě. Roku 1986 absolvoval studia herectví na JAMU v Brně. Hned na to se Vladimír Javorský uchytil v brněnském Divadle na provázku. V roce 1993 nastoupil do Činoherního klubu v Praze a od roku 1999 působí v Národním divadle. Filmovou dráhu zahájil již během studií na JAMU seriálem Černá země. Od té doby se objevuje jak v televizních seriálech Chlapci a chlapi (režie Evžen Sokolovský, 1988), Vlak dětství a naděje (režie Karel Kachyňa, 1989), Bylo nás pět (režie Karel Smyczek, 1994), tak ve filmech Černí baroni (režie Zdeněk Sirový 1992), Nejasná zpráva o konci světa (režie Juraj Jakubisko, 1997), Lotrando a Zubejda (režie Karel Smyczek, 1997), Báječná léta pod psa (režie Petr Nikolaev, 1997), Ene Bene (režie Alice Nellis, 2000), Kousek nebe (režie Petr Nikoleav, 200
Michal Dlouhý

Narodil se v Praze v roce 1968 ve znamení vah. Už jako dítě se objevil ve filmu. V letech 1983 - 1989 studoval konzervatoř. V letech 1989 - 2001 byl na volné noze, od roku 2001 v angažmá v Činoherním klubu v Praze (zahrál si tu mj. ve Zkrocení zlé ženy a Lakomci), hostoval v Národním divadle (Smrt obchodního cestujícího) a ve Švandově divadle (Zabiják Joe, Velká mela, nyní Žebrácká opera). Společně s bratrem Vladimírem hraje v Divadle Kalich ve hře Chvála bláznovství. Na Letních shakespearovských slavnostech byl Macbethem a Othellem. V Divadle Rokoko jej můžeme vídat v titulní roli Peera Gynta a nyní jako Ichareva v Hráčích. Hraje také v Divadle Palace. Mohli jsme ho vidět v desítkách filmů a TV inscenací (Duše jako kaviár, Sametoví vrazi, Jak chutná smrt, Láska mezi kapkami deště, Swingtime ad.) a seriálů (Dobrodružství kriminalistiky, Na lavici obžalovaných justice a další). Jako výrazný romantický typ si zahrál množství princů a králů (Sedmero krkavců, Žabí král, Modrý pták, Královský slib). Věnuje se také dabingu − svůj hlas často propůjčuje Bradu Pittovi, Keanu Reavesovi a Michaelu J. Foxovi. V minulé sezoně zaujal také jako tanečník v zábavném televizním pořadu ČT StarDance. Je ženatý, má dcery Aničku a Karolínu. Michal Dlouhý si zarál také v cyklu TV Nova Soukromé pasti.
Václav Jiráček

Václav Jiráček je novou vycházející star českého filmového nebe. Pohledný absolvent DAMU je od roku 2001 zakládajícím členem hereckého souboru Divadlo LETÍ, který hostuje po divadlech pražských. A mimo to hostuje i v Národním divadle. Na stříbrném plátně se zatím objevil pouze ve třech filmech mezi než patří kupříkladu čtyřdílný historický epos Krev zmizelého (2005). Ve třídílném historickém velkofilmu Jánošík ztvárnil hlavní roli, ale projekt byl kvůli finančním problémům pozastaven.
Jitka Schneiderová

Jitka Schneiderová je česká herečka. Původně nechtěla být učitelkou, přesto vystudovala střední pedagogickou školu. Díky svému hudebnímu a pohybovému nadání se rozhodla nastoupit na JAMU. Již během studia hostovala v Městském divadle Brno a objevila se v původních českých muzikálech v Brně i Praze. Dostala nabídku do Divadla bratří Mrštíků a začala studovat na DAMU, kde ji učil třeba Jan Kačer. V Praze vystřídala několik divadel, stálé angažmá získala až v roce 1996 ve Studiu Ypsilon. Po sedmi letech se rozhodla opustit stálé angažmá a odešla na volnou nohu. Díky tomu se například objevila na pražských letních shakespearovských slavnostech, kde účinkovala v Králi Learovi. Začala se objevovat také v televizi. Pro TV Nova natočila sitcom Nováci, pro Českou televizi pak několik pohádek, např. Zkřížené meče. Objevila se také v seriálu Arrowsmith. Popularitu jí přinesla hlavní role Hanky ve snímku Davida Ondříčka Samotáři. Hlavní roli získala také v pohádce Václava Vorlíčka Jezerní královna. V roce 2006 si zahrála učitelku Alici v komedii Jak se krotí krokodýli. Objevila se také v seriálech Letiště, Černá sanitka, Přešlapy, Pojišťovna štěstí V. Z manželství s hercem Davidem Švehlíkem má dceru Sofii Annu (* 2006); manželé se však rozvedli. V roce 2015 se zúčastnila taneční soutěže StarDance, ve které se umístila druhá. Tančila s Markem Dědíkem. Porazila ji Marie Doležalová která tančila s Markem Zelinkou.
Pavel Řezníček

Český herec, má o deset let mladší sestru Moniku, která vystudovala loutkoherectví. Vyrůstal v Brně, v Husovicích a na Lesné. V Brně též studoval na gymnáziu a hrál závodně fotbal za Zbrojovku Brno. Fotbal a škola se mu často špatně dávala dohromady. A jak se dostal k divadlu? V devatenácti zavítal do divadla a jeho prostředí jej silně oslovilo. Později se přihlásil na brněnskou JAMU i na DAMU. Naštěstí jej přijali v Praze, kam se chtěl dostat. Nejvíce jej při studiu ovlivnil Jan Kačer. Avšak ještě než nastoupil na tato vysokoškolská studia, tak po maturitě absolvoval vojenský výcvik. Poté v brněnském Divadle bratří Mrštíků pracoval jako kulisák. Tam jej připravovala herečka Monika Kobrová. Pak přišla ona studia na škole, kam se dostal jako čtyřiadvacetiletý. Během studií hostoval v Národním divadle, pak se objevil i v Rubínu a v Dejvickém divadle. Spíše než divadlo jej láká intenzita natáčení, a tak se objevuje v různých televizních seriálech. Vedle divadelního herectví také vystudoval divadelní režii. Z televizních rolí: Velmi křehké vztahy; Letiště; Škola Na výsluní.
Bohumil Klepl

Bohumila Klepla znalo mnoho let především divadelní publikum, v posledním desetiletí se však díky řadě televizní úloh zapsal do povědomí široké divácké obce. Rodák z Moskvy se chtěl stát filmovým režisérem, ale nakonec se rozhodl pro studium na DAMU. Po začátcích v divadle v Chebu účinkoval v divadelním spolku Kašpar, v Divadle Komedie, Divadle Na zábradlí. Na zviditelnění Boba Klepla má podíl režisér Karel Smyczek, který ho obsadil především do seriálu To jsem z toho jelen. Mohli jsme jej vidět mimo jiné ve filmech Oběti a vrazi (2000), Archa pro Vojtu (2002), Pupendo (2003), Mazaný Filip (2003), Jak básnící neztrácejí naději (2004), v televizních seriálech Místo nahoře, Místo v životě, Dobrá čtvrť nebo v seriálu a filmu Snowboarďáci (2004). V roce 2006 ztvárnil roli otce Jolany (Anna Polívková) ve filmu Účastníci zájezdu (režie Jiří Vejdělek).
Vanda Hybnerová

Vanda Hybnerová se narodila 30. 9. 1968 v Praze. Vystudovala fotografii na grafické škole a herectví na pražské DAMU. Prošla několika divadly. Sedm let byla členkou Divadla Labyrint. Hostovala například v Divadle na Vinohradech, v Národním divadle, v Činoherním klubu, v Divadle v Řeznické, v Divadle pod Palmovkou, ve Švandově divadle a v Divadle v Celetné. V současnosti ji můžete vidět v Divadle Komedie, kde nejčastěji spolupracuje s režisérem a uměleckým šéfem divadla Davidem Jařabem. Pod jeho vedením také nastudovala roli Petry v inscenaci Fassbinderovy hry Hořké slzy Petry von Kantové, za kterou byla v roce 2005 nominována na Cenu Alfréda Radoka v kategorii ženský herecký výkon. Rok před touto nominací získala ještě cenu Thálie za ženský herecký výkon za roli Catherine v inscenaci Důkaz v divadle v Řeznické. V Divadle Komedie ji můžete vidět v inscenaci hry nositelky Nobelovy ceny za literaturu Elfriede Jelinek Klára S., kde ztvárňuje hlavní postavu Kláry Schumannové - virtuózní pianistky a manželky skladatele Roberta Schumanna. Vystupuje zde také jako Brenda ve hře Bash Neila LaButa a také jako Simona ve hře Davida Jařaba Žižkov. V současné době zkouší roli Helgy v adaptaci románu Ladislava Klímy Utrpení knížete Sternenhocha. Vanda Hybnerová hraje v televizních seriálech (Ordinace v Růžové zahradě) a ve filmech (Stříbrná vůně mrazu, Kanárek, Černí andělé, Divoké včely...) Aktivně se také věnuje divadelní fotografii. Jejím hereckým snem je zahrát si s Johny Deppem. Je vdaná s hercem Sašou Rašilovem a má s ním dvě dcery - Josefínu (16) a Antonii (11).
Saša Rašilov nejml.

Narodil se 26. 7. 1972, studoval na hudebně-dramatickém oddělení pražské konzervatoře a na DAMU herectví. V letech 1991 - 1993 jsme ho mohli vidět ve Studiu GAG Borise Hybnera, v období 1994 - 2002 byl členem pražského Divadla Komedie, hostoval v Divadle E. F. Buriana a ve Spolku Kašpar. V současnosti hraje v Divadle Na zábradlí. Ve spolupráci s Divadlem v Řeznické připravil se svou ženou Vandou Hybnerovou tři autorské a režijní projekty - Kolotoč, Pokus Pes a Židle, spolu s ní také vytvořil pro divadlo Ponec představení Poslední dvě cigarety na motivy novely Horace McCoye - Koně se přece střílejí. Po hostování na prknech Národního divadla se stal stálým členem jeho souboru - Cyrano z Bergeracu, Dobrý člověk ze Sečuanu, Lakomec, Naši furianti, Stísněná 22. V televizi si zahrál například ve filmech Nenávist, Lékárníkovic holka, Jak chutná láska a v seriálech Život na zámku nebo Nemocnice na kraji města po dvaceti letech. Ztvárnil také role v celovečerních filmech Šakalí léta (režie J. Hřebejk, 1993), Řád (režie P. Hvižď, 1994) a Samotáři (režie D. Ondříček, 2000). Velké úspěchy má též v dabingu, v roce 2003 získal Cenu Františka Filipovského za nejlepší dabing. Saša Rašilov pochází z herecké dynastie. Jeho otec se Saša Rašilov ml. byl kameramanem, jeho dědeček Saša Rašilov st. herecem, o tři roky mladší bratr Václav Rašilov je také herec a sestra pracuje v televizi. Herectví se u nich dědí z generace na generaci.
Sabina Laurinová

Absolvovala Pražskou konzervatoř, hostovala v Národním divadle a v divadle Semafor. Ve filmu debutovala již v na počátku 90. let (Dívčí válka, Hotýlek v srdci Evropy), ale prosadila se až díky rolím v seriálech Zdivočelá země a Konec velkých prázdnin. Objevila se také ve dvou epizodách seriálu Chlapci a chlapi. V poslední době je známá jako představitelku záporných princezen (Eufrozína v pohádkách Z pekla štěstí i Z pekla štěstí 2, nebo ve filmu Ošklivá princezna). Zahrála si také v komedii Jak se krotí krokodýli. Jako moderátorka se uplatnila v hudební soutěži DO-RE-MI po boku Pavla Trávníčka. Věnuje se také dabingu a dvakrát byla nominována na Cenu Františka Filipovského. Hraje v muzikálu Sněhová královna letní princeznu. V roce 2013 byla obsazena do hlavní role klientky resocializačního centra Marty Vaňkové v populárním seriálu TV Nova Doktoři z Počátků. Pravidelně vystupuje v Divadle Kalich (Hledání slov) a v příbramském Divadle A. Dvořáka (Dáma s kaméliemi)
Roman Zach

Roman Zach vystudoval Střední průmyslovou školu stavební v Děčíně. Studium na DAMU si prodloužil na osm let, protože se mu nechtělo na vojnu, nakonec ale školu nedokončil. Po škole nastoupil do Národního divadla, hostoval v Činoherním klubu, Dejvickém divadle, na Letních shakespearovských slavnostech v roce 2001. V současné době je v angažmá pražského Divadla Komedie a některá představení dohrává v Činoherním studiu v Ústí nad Labem. Roman Zach na sebe nejvíce upozornil v seriálu Redakce a v Ordinaci v růžové zahradě. V ordinaci v růžové zahradě jsme ho mohli vidět jen první sérii. Dále jste jej mohli vidět ve filmu Hodina tance a lásky, kde hrál roli vojáka Wolfiho.
Eva Holubová

Eva Holubová (1959) vystudovala pražskou DAMU (v ročníku byla nap. s Jitkou Asterovou, Ivanou Chýlkovou či Karlem Rodenem). Svůj výrazný komediální talent uplatnila jako členka divadel Sklep, Mimóza a Náhradní divadlo a také na divadelních poutích s Rodinou Váňovou. Donedávna byla ve stálém angažmá v Divadla Na zábradlí. Poprvé si zahrála ve filmu pod vedením režiséra Tomáše Vorla v krátkometrážní komedii To můj Láďa (1981). Dnes patří k nejvíce obsazovaným herečkám českého filmu. Je držitelkou Českého lva za výkon ve filmu Alice Nellis Ene bene. V roce 2005 si zahrála v celovečerní filmové grotesce Skřítek (režie Tomáš Vorel).
Veronika Žilková

Veronika Žilková se narodila dne 16. října 1961. Vystudovala DAMU, je členkou České filmové a televizní akademie. Působí v Činoherním klubu a tiskovou mluvčí občanského sdružení Prosaz. Získala Českého lva za film Zapomenuté světlo. Veronika Žilková je provdaná za Martina Stropnického. Veronika Žilková se objevila také v cyklu TV Nova Soukromé pasti.
Veronika Freimanová

Absolvovala Státní konzervatoř v Praze, kde získala titul DiS., později hrála v Činoherním klubu. V současnosti hraje v Divadle Bez zábradlí. Proslavila se díky komediálním rolím ve filmech (Sněženky a machři, Kolja, Snowboarďáci, Rafťáci, Sněženky a machři po 25 letech, Vyprávěj) i v divadle (Každý rok ve stejnou dobu a Další roky ve stejnou dobu). Díky roli Jany Dvořákové v seriálu Vyprávěj zvítězila v anketách TýTý 2010 a TýTý 2012 v kategorii herečka. Veronika Freimanová je dcerou režiséra Přemysla Freimana a kunsthistoričky Mileny Freimanové, rozené Preinigerové. Jejím dědečkem byl poslanec Revolučního národního shromáždění Václav Freiman. Je také vnučkou Ladislava Preinigera, československého důstojníka popraveného v roce 1941 za odbojovou činnost. Byla v manželství s režisérem Jaroslavem Brabcem, s nímž má dvě dcery, Terezu (* 1987) a Markétu (* 1994). V roce 2008 se rozvedli. Od roku 2013 je jejím manželem architekt Vladimír Bouček (* 14. srpna 1955).nika Freimanová
Andrea Růžičková

Andrea Kerestešová je slovenská herečka a modelka. V Česku je známá například z filmu Rafťáci (2005), kde ztvárnila hlavní ženskou postavu, Kláru (kvůli výraznému slovenskému akcentu ji nadabovala Andrea Elsnerová), nebo z reklamy na Vodafone. Na konci srpna 2009 začala Česká televize vysílat retrospektivní seriál Vyprávěj, ve kterém se ujala hlavní ženské role - Evy. Podle jejího oficiálního webu jsou její míry 91-61-91 a měří 169 cm. Vystudovala obor Učiteľstvo 1. stupeň a obor Tvorivá dramatika na Pedagogické fakultě Trnavské univerzitě, kde získala titul magistr.
Roman Vojtek

Roman Vojtek je jedním z předních muzikálových herců a zpěváku v České Republice. Ve své kariéře si po JAMU prošel řadou předních velkých muzikálů ( Pomáda, Monte Cristo, Vlasy, Dracula, Velká muzikálová show, Hříšný tanec, Horečka sobotní noci) a nejedním divadelním představením ( Sny svatojánských nocí, Radůz a Mahulena, Svět plný andělů, West Side Story, Miluji tě ale..., Pozvání na večírek). Pravidelně účinkuje jak v Praze, tak i v Brně. V současné době se připravuje na hlavní roli v muzikálu Miss Saigon a začíná působit na pozici moderátora firemních večírků, plesů a jiných společenských událostí. V roce 1997 byl Roman Vojtek nominován na cenu Thálie. V roce 1996 dostal nabídku na jednu z hlavních rolí CLAUDA v pražském nastudování muzikálu Vlasy. Přibližně v téže době se stává spolumajitelem nahrávacího a dabingového studia, které v současné době funguje jako jedno z největších a nejmodernějších studií na Moravě a je též provozovatelem divadla pro 300 lidí. S úspěchem se zde hrají především muzikálová představení VIVA MUZIKÁL 1 a VIVA MUZIKÁL 2 , což jsou koncertně divadelní show s živým devatenáctičlenným orchestrem, dále pak muzikál JEPTIŠKY a další převážně koncertní programy. To vše pod jednou střechou - G-studio centrum v Brně. Na pražské scéně jste mohli Romana vidět v muzikálu Pomáda, kde vytvořil hlavní roli DANNYHO a jako ALBERTA ve výpravném původním českém muzikálu Monte Cristo. Hrál i v muzikálu Dracula roli NICKA, v představení Velká muzikálová show. V představení Miss Saigon hrál hlavní roli CHRISE. V Hudebním divadle v Karlíně roli RIFFA a později také TONYHO ve známém muzikálu West Side Story, to ještě na pódiu Kongresového centra a v nově zrekonstruované budově divadla jej můžete vidět v roli PEŠKA ve slavné Noci na Karlštejně nebo v jedné z hlavních rolí muzikálu Producenti - LEO BLOOMA (opět nominace na Thálii 2007). Zároveň účinkuje v novém muzikálu Vašo Patejdla Jack Rozparovač a v divadle Radka Brzobohatého v hudební komedii Miluji Tě, ale... Stal se historicky prvním vítězem taneční Show Star dance. Natočil již 7 televizních pohádek, z nichž tu poslední o ULOUPENÉ DIVOŽENCE uvidí diváci v televizní premiéře letos na Vánoce 2007. Dále v průběhu letošního podzimu uvidíte Romana pravidelně na televizní obrazovce a to v seriálu ULICE. V lednu bude mít premiéru komedie Dušana Kleina Svatba na bitevním poli, kde si zahrál roli faráře. Romanův hlas můžete slyšet na většině CD nosičů ze zmiňovaných muzikálů, nebo na CD Rebelové rokenrolu a Rebelové rokenrolu - zas je tu rokenrol. V roce 2006 mu vyšlo debutové album TO VĚDĚL BYCH RÁD a v letošním roce druhé ŽIVOT JE MUZIKÁL. Významná je Romanova moderátorská spolupráce s televizemi při vyhlašování různých výročních anket a soutěží - Česká Miss, Auto roku, Atlet roku atd. Hraje v seriálu Tv Nova Ulice trenéra Hynka Urbana. V pátek 3.7.2009 si Roman vzal svou dlouholetou přítelkyni Terezu Janoušovou.
Alžbeta Stanková

Betka Stanková se narodila 31. března 1979. Vystudovala něměcké gymnázium v Bratislavě a momentálně studuje na VŠE též v Bratislavě. Účinkovala např. v muzikálech Pomáda, Starci na chmelu, Jack Rozparovač. Před filmovou kamerou se objevila v úspěšném celovečerním filmu Rebelové a v současnosti si svou roli připomíná i ve stejnojmenném muzikálu na Slovensku. Hostovala tři sezóny v Radošínském Naivním Divadle v Bratislavě (Konečná stanica, Včela v zime) a v divadle Na Jezerce (Kaviár nebo čočka).Dále natáčela seriál Rodinná pouta. Je svobodná.
Jaromír Nosek

o skončení gymnázia v Semilech váhal mezi AVU, medicínou, ale nakonec se ocitnul na brněnské JAMU a stal se absolventem muzikálového i činoherního herectví. Poté získal v roce 2000 angažmá v Moravském divadle v Olomouci a zároveň natočil svůj první film - písničkový retrofilm Rebelové. O rok později z divadla odešel a stal se hercem na volné noze. V následujících letech působil v řadě divadel v České i Slovenské republice: Národní divadlo Praha, Národní divadlo Brno, Divadlo Polárka Brno, divadlo Husa na provázku (Kabaret Jarry, kabaret Brecht, Babička, Škola šašků), kde působil od roku 2003 až do roku 2006. Hrál a hraje také ve Strašnickém divadle, Městských divadlech Pražských, A studiu Rubín. Diváci na Slovensku ho měli možnost vidět v inscenaci Divadla Aréna Tattoo a v divadle Nová scéna v divadelní verzi filmu Rebelové. Účinkoval v řadě celovečerních filmů (Útěk do Budína, Post Coitum, Milenci a vrazi, Román pro ženy, Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště, Účastníci zájezdu, Bathory, Hostel II., Roming, Kuličky, Láska je láska...), ale také v mnohých televizních filmech české i zahraniční koprodukce nebo v televizních seriálech (Četnické humoresky, Rodinná pouta, Soukromé pasti, Vyprávěj, ...).
Ondřej Veselý

Ondřej Veselý se narodil v Ostravě, téměř celé dětství ale prožil v Českých Budějovicích, kde si na prknech JD vyzkoušel své první herecké krůčky v dětských rolích. Vystudoval hudebně - dramatický obor na ostravské konzervatoři. V letech 1997-99 působil ve svém prvním angažmá ve Slezském divadle v Opavě, kde ztvárnil např. roli rytíře des Grieux. Od sezóny 1999/2000 je členem činohry Jihočeského divadla a zároveň stálým hostem operního souboru JD (výběr z rolí : Robin Hood - Robin Hood, Florindo Aretusi, Jesenin - Když Isadora tančila, Woody Richtarik - Divotvorný hrnec, D´ Artagnan - Tři mušketýři, Janík - Malované na skle, Števa - Její pastorkyňa)
Zuzana Bydžovská

Po ukončení studia Státní konzervatoře v Praze se Zuzana Bydžovská stala členkou hereckého souboru Divadla Na zábradlí. V letech 1990-2000 byla v angažmá v Národním divadle (např. Strýček Váňa, Jak se vám líbí, Médea, Měsíc pro smolaře, Bloudění atp.) a od divadelní sezóny 2000/2001 je opět v Divadle Na zábradlí. Zuzana Bydžovská také účinkuje v různých televizních inscenacích (Případ Platfus, Bláha a Vrchlická, Lady Chaterleyová, seriál Hotel Herbich a Archa pro Vojtu) a dokonce i v mnoha českých filmech (Ten svetr si nesvlíkej, Kytice atp.). Hostuje v divadlech Ungelt a KalichMůžete jí vidět v Divadle Na zábradlí, kde hraje hlavní roli Barbs Marshallové ve hře současné skotské autorky Liz Lochhead - Perfect Days a také v roli Hedviky, paní profesorové v Náměstí Hrdinů Thomase Bernharda.
Miroslav Etzler

Miroslav Etzler se narodil v Ostravě v roce 1964. Nejdříve působil ve Státním divadle v Ostravě (1983-1984) a potom v Severomoravském divadle v Šumperku. Po studiu herectví na JAMU (1986-1990) vytvořil několik rolí ve Státním divadle v Brně. Mimo jiné zde ztvárnil postavu Jakuba ve Zvěstování Panně Marii nebo postavu Běsi ve hře Stavrogin. Mohli jsme ho také vidět v Národním divadle v Praze (1992-2000) jako Antoše v Roku na vsi, Aigeuse v Médei, Lopachina ve Višňovém sadu nebo třeba jako Hrabě Vetera z Hvězdy v Katynce z Heilbronnu. Na televizní obrazovce vytvořil téměř 50 rolí. Miroslav Etzler se objevil i v některých českých filmech, jako např. Díky za každé nové ráno (1994), Čas sluhů (1989), Mazaný Filip (2003) atd. Hostuje také v divadle Ungelt. V roce 2004 se dostal do podvědomí diváků především díky jedné z hlavních rolí ve velice úspěšném seriálu TV Nova Pojišťovna štěstí. Zahrál si zde ředitele pojišťovny a manžela Dagmar Krausové (Kateřina Brožová), Tomáše Krause.
Ladislav Hampl

Ladislav Hampl pochází z rodiny lékaře. Po maturitě se rozhodl pro studium na pražském DAMU. Mimo školních představení v DISKu účinkoval v Divadle Na Vinohradech a CD-94. Angažován byl krátce v divadle Rokoko a v Divadle Na Vinohradech. Od září 2004 je členem hereckého souboru Divadla Na zábradlí. V rámci Letních shakespearovských slavností ztvárnil roli Romea, hrál ve filmech Bolero, Silný kafe a Duše jako kaviár. V Divadle Na zábradlí ho můžete vidět jako Šohaje v Gazdině robě, Osipa ve hře Platonov je darebák! a jako Troila v inscenaci Troilus a Kressida a v roli Jeníka v připravované inscenaci Cesta do Bugulmy.
Jitka Smutná

Energická, osobitá, extrovertní, ale také otevřená hlubokým citům. Své mladé mamince a otci-novináři se narodila jako nejmladší ze čtyř dětí. Její nejstarší bratr Vladimír je kameramanem (Kolja, Tmavomodrý svět, Vratné lahve), tutéž profesi má i její manžel Jaromír Nekuda. Dětství v 50. letech prožila v proletářských Nuslích. Nejdřív chtěla být novinářkou, po roce 68 se rozhodla pro DAMU. Začínala v Pardubicích, v roce 1976 odešla za režisérem Janem Kačerem do Ostravy, kde strávila plodných 14 let. Založila tam rodinu a hlavně tam sehrála spoustu velkých rolí: Fanku v Loupežníkovi, Agátu v Ženitbě, Mirandu v Bouři... V roce 1990 se vrátila do Prahy. Nastoupila do Národního divadla (Pekař Jan Marhoul, Sbohem Sokrate, Sekretářky, Pygmalion) Diváci na ni chodili i do Divadla bez zábradlí (Racek, Hlučná samota), divadla Kolowrat (Smlouva od A. Goldflama, Černé mléko. Za roli pokladní v této hře byla nominována na cenu Thalie), za zajímavou rolí neváhala dojíždět zpátky do Ostravy (chůva ve hře Romeo a Julie). Hraje i ve Švandově divadle (Žebrácká opera), v Divadle Na Prádle (Motýli), v Řeznické (šokující a kontroverzní Zlomatka) a v Divadle Palace (Dveře). Známá je z českých filmů (Sedm hladových, Návrat idiota, Otesánek), ještě populárnější je však z televize (seriál Bazén, Černí baroni, Tři králové, Ordinace v růžové zahradě aj.) Skládá vlastní písničky, píše verše, na folkových koncertech v Ostravě se potkávala i se svým vrstevníkem J. Nohavicou. Talent zdědila i dcera Tereza, která zpívá s několika kapelami a hostuje v Národním divadle, syn Jakub staví kulisy v Divadle Na Fidlovačce. "Nejvyšší hodnotou je pro mne směřování k životní harmonii," říká herečka, která ráda zahradničí a je vášnivou čtenářkou.

Online:	1
Celkem:	78720
Měsíc:	4559
Den:	133

Menu

MILAN AULICKÝ - www.milan-herec.estranky.cz

ČEŠTÍ HERCI SOUČASNOST 3-životopisy

Jiří Langmajer

Jiří Bartoška

Portrét

Fotoalbum

Facebook

Oblíbené odkazy

Vyhledávání

RSS

Statistiky